Abychom mohli následovat Ducha svatého a být citliví na Jeho vedení, musíme mít nejprve otevřené srdce plné modliteb, které zůstává ve spojení s Bohem. Ježíš je v tom pro nás tím nejlepším příkladem.

Byl předvečer ukřižování Krista. Ježíš svolal své učedníky do horní místnosti, aby je připravil na Svůj odchod ze světa. Poté, co se společně najedli, vzal Pán ručník a umyl těm mužům nohy.

Ten večer řekl Ježíš věrným následovníkům, že bude „vyvýšen“ (to znamená ukřižován) rukou hříšných lidí. Když jim tohle říkal, varoval je před tím, co se má stát.

Svou promluvu k učedníkům zakončil Ježíš slovy: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci“ (Jan 16, 28).

„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.“ (Jan 14:27)

Milostrdenství a pokoj na kříži přijali tvář Ježíše Krista. Kdykoliv v průběhu historie Boží dítě plně věřilo v čistící a uzdravující moc krve Ježíše Krista, mělo zaslíbení Božího pokoje. Je to Kristův pokoj, ten stejný pokoj, který vládne v nebi.

Slova apoštola Pavla na toto téma jsou určeny k pomoci všem věřícím, aby mohli aplikovat tuto pravdu na své vlastní cestě:

„Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?“ (Židům 12:6-7).

To, co se událo na Kalvárii, nevypadalo jako vítězství. Ten den však probíhalo něco, o čem satan nevěděl. Bylo to něco, co o našem požehnaném Spasiteli nikdy nepochopí. Mluvím o nepochopitelném Božím milosrdenství v Kristu!

Když někdo přijímá Ježíše za svého Pána, děje se něco neuvěřitelného. Jakmile se člověk zřekne světa a následuje Ježíše, je navždy k Pánu připoután neporušitelnými provazy lásky. Zamysli se nad Pavlovým popisem tohoto hlubokého a nepoznatelného milosrdenství:

Všichni máme v životě nějaká rozptýlení, ale buďme upřímní – muži jsou nejhorší, pokud jde o sport. Nemyslím teď sportování (které by bylo pro mnoho povalečů skutečně prospěšné) – ale sledování sportu. Chytré telefony a mobilní aplikace proměnily mnoho pozorných manželů v jedince se zrakem neustále upřeným na obrazovku mobilu. Všechno, co je třeba udělat, je zmáčknout tlačítko „obnovit“ a desítky skóre zápasů se ihned aktualizují. Každé večeře s manželkou je pak ohrožena neustálými pohledy pod stůl na telefon.

Vzpomínám na jednu událost před několika roky, když jsem vezl mého prostředního syna domů  z hokejového zápasu. Měl s sebou pár velmi hladových hokejových hráčů, takže jsme zastavili u McDonaldu. Stál jsem v řadě za nimi a pozoroval jsem chlapce, jak se chystali zaplatit tou trochou peněz, kterou měli. Najednou jsem uviděl mého syna, jak se obrátil ke svým dvěma přátelům a zvolal: “Schovejte si své peníze, kluci. Můj otec zaplatí!”

„[Abraham] nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.“ (Římanům 4:20-21) Abraham svou vírou „vzdal čest Bohu“. A jako Abraham, i my vzdáváme čest Hospodinu, když plně přijmeme každé Jeho zaslíbení. 

"... bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají." (Židům 11:6). 

Všichni toužíme po Božích zaslíbeních, ne jen pro naše vlastní požehnání nebo útěchu, ale také proto, abychom se Bohu líbili. Chceme víru, která Mu bude přinášet slávu, ale přesto máme mnohokrát problém takovou víru si udržet.

V každém věku rozmístil Bůh přímluvce do čelní linie, aby vedli bitvu proti Satanovým knížectvím a mocnostem. Dnes můžeme najít duchovní vojáky v každém národě a zde je důvod proč jsou nazýváni „modlitebními válečníky“. Mnozí, kteří nám napsali, popisují intenzivní duchovní válčení v jejich životech.