Czech Devotionals

„Ta nepravost již působí“ (2. Tesalonickým 2:7).

Řecké slovo Pavlem použité pro nepravost znamená doslova bezzákonnost. Jedná se o chování bez zákona či omezení.

Ano, tato bezzákonnost není pouhá vzpoura proti lidské vládě. Nejedná se o vzpouru proti lidské autoritě ani o spáchání trestného činu. Tyto věci sice vyvolávají Boží hněv, tajemství této nepravosti však jde mnohem hlouběji. Jedná se o naprosté odmítnutí pravdy, která je v Kristu – zavržení Božího svatého Slova a Božích přikázání.

„Kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet“ (2. Korintským 9:6).

Loni, když jsem sloužil jako pomocný pastor církve Times Square Church v New Yorku, byl do mé kanceláře přiveden zmatený bezdomovec. Rozhovor se mnou ho začal zajímat až ve chvíli, kdy se podíval dolů na mé pěkné texaské kovbojské boty.

„Nevím, proč tady jsem,“ vyštěkl zlostně. „Vaši kazatelé jsou všichni stejní, utrácejí peníze za veliké budovy a nóbl auta. A podívejte se na ty boty!“

Po té poslední narážce se podíval na své otlučené a opotřebované plátěné boty a sebevědomě šoupl chodidly.

„Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení…Bez víry však není možné zalíbit se Bohu“ (Židům 11,5-6). Co Enoch udělal, že to přineslo Hospodinu takovou radost? Bylo to proto, že kráčel s Bohem, a to v něm dalo vyrůst tomu druhu víry, který Pán miluje.

V Bibli a po celé lidské dějiny se ti, kteří chodili s Bohem, stali muži a ženami víry. Když Církev kráčí každý den s Bohem a je s ním v neustálém společenství, výsledkem jsou lidé plni víry.

Elijáš a Enoch, jediní dva proroci, kteří byli za svého života vzati na nebesa, měli něco společného. Oba nenáviděli hřích a křičeli proti němu. Chodili s Bohem tak blízko, že nemohli s Bohem přestat sdílet Jeho nenávist k bezbožným.

Nepopiratelný jev všech, kteří chodí s Bohem, je rostoucí nenávist k hříchu – a ne jenom nenávist, ale oddělení se od něho. Jestli stále miluješ tento svět a jsi doma s bezbožnými – jsi-li přítel těch, kdo Ho proklínají – nechodíš s Pánem, ale sedíš na plotě a vystavuješ ho veřejné ostudě.

Dnes se mnoho křesťanů utíká schovat před navyšujícími se kalamitami. Takzvaní proroci říkají lidem, aby mířili do bezpečných útočišť. Křesťanští Židé jsou upozorňováni na to, aby se vrátili do Izraele, aby tak unikli finančnímu kolapsu předpovězenému Americe.

Já vím, kde chci být, až se věci rozpadnou. Až se zhroutí finanční trh, chci jít zpět na Wall Street, kde jsem byl i během rozpadu 19. října 1987. Chci tam být jako novodobý Henoch, chodící a mluvící s Bohem, beze strachu – klidný, nebojácný svědek, kázající Ježíše lidem, kterým se zhroutil svět. 

"Vírou byl Enoch odsud vzat, aby nespatřil smrt: "zmizel, neboť ho Bůh vzal." Ještě než byl vzat, měl pověst Božího oblíbence a bez víry si přece jeho oblibu nikdo nezíská." (Židům 11:5-6)

"A Enoch chodil s Bohem". Hebrejský význam slova "chodil" naznačuje, že Enoch nepřetržitě s Bohem mluvil. Žil 365 let - vlastně "rok" roků! A ukazuje nám nový typ věřícího, protože on představuje Kristu velmi oddaného věřícího.

Pavel nabádal Timotea, aby zůstal v Efesu, i když to vypadalo, že Timoteus tam být nechce. Domníváme se, že to bylo kvůli problémům, s nimiž se církev v Efesu potýkala. Zdá se, že církev žila v povýšenosti, snažila se vypadat dobře navenek. Když jste povýšení, často žijete v klamu a začnete být chamtiví a příliš ambiciózní. Také můžete toužit shromáždit co nejvíce majetku pro sebe.

V Novém zákoně je Kristus dokonalým Beránkem Božím, který je obětován za hříchy světa. Jeho krev je prolita na kříži a pro každého z nás se vlastně jedná o nadpřirozené velikonoce. Jsme zachráněni od smrti a nacházíme v Něm věčnou ochranu a pokoj. Kdokoli vloží vírou sám sebe pod Kristovu krev, je ušetřen věčné smrti a nachází spasení. 

Starý zákon je plný příběhů o úžasných požehnáních, která dostanou ti, kdo kráčí v Boží přítomnosti.

V Abrahamově životě byla Boží přítomnost tak zjevná, že i pohané kolem něj uznávali rozdíl mezi jeho a svými životy: „V té době řekl abímelek…Abrahamovi: „Bůh je s tebou ve všem, co činíš“ (1. Mojžíšova 21,22). Tento pohanský král říkal: „Něco je na tobě zvláštního, Abrahame. Bůh je s tebou, ať jdeš kamkoli.“

„Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2. Korintským 3:18).

Jestliže je Ježíš tvým Pánem, přikazuje, aby ve tvé duši zářilo světlo Jeho milující laskavosti.

Tato Kristova sláva – tato něžná milující laskavost zářící v našich srdcích, když se modlíme a hledáme Jeho Slovo – nás mění do „stále větší slávy,“ až dosáhneme podoby Krista. A zjevení lásky, soucitu a starostlivé péče, které od Něho dostáváme, z nás musí vyzařovat tak, aby je viděli druzí.