Svět potřebuje názornou ukázku bohoslužby – mocné osobní příklady – Boží lásky.

V Jan 17:21 se Ježíš modlil: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (zdůraznění přidáno).

Zamysli se nad tím: I v posledních chvílích svého života Ježíš dychtivě toužil po ztraceném lidstvu. A dával své církvi přesný návod, jak ty ztracené masy lidí získat. Uvažuj nad Jeho posledními slovy, která se týkají tohoto tématu: „Buďte jedno! Odložte veškeré spory a rozpory, aby ve mne svět uvěřil.“

Když Ježíš těsně před svým ukřižováním pobýval s učedníky, varoval je: „Některé z vás budou odmítat, některé věznit a některé zabijí. A vy všichni zakusíte pronásledování“ (viz Jan 16:2).  Takové nežádoucí poselství!

A přece jim tehdy dal Ježíš návod, jak mají zasáhnout svou generaci, až On odejde. Tento návod neměl nic společného s evangelizačními metodami. Ježíš již předtím řekl učedníkům, že mají jít do celého světa a kázat evangelium. A bylo zřejmé, že k tomu budou potřebovat moc Ducha svatého.

Hodně se v těchto dnes mluví o strachu, který zachvacuje svět. Národ za národem je v problémech, na pokraji ekonomické katastrofy. Nicméně uprostřed všeho strachu a zmatku Bůh pořád miluje a zachraňuje ztracené duše. 

Jeho podivuhodné dílo spasení se nikdy nemění - není ovlivněno ekonomikou. Jeho usvědčující a naléhající Duch svatý se nenechá zastavit podmínkami na Wall Street nebo rozkolísanými světovými financemi. Boží moc zachránit nikdy není ovlivňována ztenčujícími se bankovními účty. 

Velkým pokušením křesťanství  dnešní doby je udělat naše poselství atraktivním pro většinu lidí, že se z něj ztratí veškerý oheň.  “Na to Jan všem řekl: ‘Já váš křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já, nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek u jeho obuvi . . . [on] vás bude křtít Duchem svatým a ohněm’” (Lukáš 3:16).

Naše bohoslužby jsou plné všelijakých příkras. Ale to nerozšíří Boží království a neuvidíme oslaveného Ježíše. Lidé nemohou přijít k Bohu bez ohnivého díla Ducha svatého.

Při pročítání Starého Zákona, byla moje víra hodně povzbuzena Davidovým příkladem. Byl jsem ohromen jeho odhodlaností slyšet Boha uprostřed nebezpečí.

Když se po jedné bitvě vrátili David a jeho armáda po třech dnech domů, zjistili, že mezitím byla jejich vesnice přepadena Amálekovci. Tento divoký nepřítel unesl rodiny Davida a jeho mužů a vypálil celé město. Představte si tu scénu: „Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).

Izajáš volal: „Hospodine, Ty jsi naším Otcem a my všichni jsme Tvůj lid! Zjev se nám a znovu se nás dotkni.“ (viz Izajáš 64:8-9)

O několik století později bylo stejné volání slyšeno mezi jiným ostatkem – sto dvacet věřících, kteří se shromáždili v pronajatém domě v Jeruzalémě. Stejně jako ve dnech Izajáše to bylo období známé dodržováním náboženských rituálů a velké zástupy lidí z celého Izraele přicházely do chrámu. Byla tam velká slavnost a synagogy se hemžily náboženskými lidmi. Nicméně, tito lidé pouze běžným způsobem bezmyšlenkovitě vykonávali rituály.

V době, kdy na národ ze všech stran dopadaly velké soudy, Izajáš dosvědčoval, že on zakouší dvojnásobný pokoj.

Tytéž podivuhodné vyhlídky, jaké měl ve své době Izajáš, zažíváme také my. Toto zaslíbení pokoje patří všem, „jejichž mysl se upíná k Hospodinu“ (viz Izajáš 26:3).

I když Izajáše ovlivňovalo to, co viděl, že se v jeho době děje, Písmo odhaluje, že ho naplňoval veliký klid. Měl pro to dva důvody:

Apoštol Pavel popisuje naši dobu, když píše: „V posledních dnech nastanou zlé časy … Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe“ (2. Timoteovi 3:1, 13). Myslím na devadesátá léta 20. století, kdy obrovské hypoteční společnosti nestandartními půjčkami nalákaly a podvedly chudé, nevzdělané a nezaměstnané. Tyto neznalé lidi přivábily hypotéky, které nemohli nikdy splatit, a když došlo na splácení, ocitli se bez domova.

Nejsme svoji, ale jeho! Toto začalo, když jsme se stali novým stvořením v Kristu a už jsme více nežili sami pro sebe. Naším svědectvím se stalo toto: "Jednou jsem byl ztracen, ale teď jsem nalezen. Neustále mu podřizuji svůj život."

Když se rozhodneš chodit s Bohem, všechno, co tě předtím drželo zpátky, tě musí pustit. To je dobrá zpráva! „Lában i Betúel odpověděli: ,Ta věc vyšla od Hospodina. Nemůžeme ti říct ani ano ani ne. Hle, Rebeka je před tebou. Vezmi ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého pána, tak jak řekl Hospodin‘“ (Genesis 24:50-51).

Lában a Betúel reprezentovali vedoucí autority v Rebečině životě, kteří ji dosud zadržovali.  Ale nyní, vše co mohli říci, bylo: „Nemůžeme ti říct ani ano ani ne, protože ta věc vyšla od Hospodina.“