Duch svatý mi objasnil, že veškeré mé modlitby jsou naprosto k ničemu, pokud se nemodlím ve víře. Mohu plakat, postit se, přimlouvat se, zoufale hledat řešení a usilovně zápasit na modlitbách, přesto to nemá na Pána vůbec žádný vliv – pokud tak nečiním s prostou dětskou vírou.
Boží Slovo říká: „Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:7).
V posledních několika dnech jsem meditoval nad Žalmy 142 a 143. Doporučuji vám udělat si čas ke čtení těchto mocných žalmů, neboť vás povzbudí ve víře.
Zajímalo mě, čím si procházel David, když řekl: „Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku!“ (142:4). Totéž opakuje v 143:4: „Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.“ David vlastně říkal Bohu: „Topím se v problémech. Mí nepřátelé na mě útočí. Jsem z toho skleslý.“ Volal k Bohu: „Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán … Vyveď mě ze žaláře“ (142:7-8).
V knize Zjevení o sobě Kristus říká, že je: „Ten, který otevírá a zavírá dveře“ (viz. Zjevení 3:7). Tento dopis byl poslaný křesťanům ve starověké Filadelfii, církvi, kterou Pán pochválil, že se trpělivě držela Jeho slova a nikdy nezapřela Jeho jméno. Jednoduše řečeno, v jejich nejtěžších zkouškách stáli tito lidé věrně na Božím Slovu. Neobviňovali Pána, že je zanedbává, či že si zacpal uši před jejich voláním.
„Kde není dobytek, je žlab čistý, ale síla býka dává hojnou úrodu“ (Přísloví 14, 4).
Kniha Přísloví říká, že sice můžete mít čistou stodolu, ale potom v ní nemůžete mít žádná zvířata.
Můžete mít „čistou církev“, kde je vše na svém místě a dokonale uspořádané, ale potřebujeme tam mít také býky. Jestli jste se někdy starali o dobytek, pak víte, že kálí na zem, funí, páchne a kope – a dělá binec!
Sloužili byste se mnou v nepořádné církvi? Prosili byste se mnou Boha, aby nám poslal ty nejšpinavější lidi ve městě?
“Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Joaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě” (2 Samuelova 11:1).
Zde začal rozpad božského pořádku: David začal posílat další ven do bitvy, zatímco sám zůstával doma. Bylo to, proto, že přišel na to, že bojoval příliš dlouho; vybojoval dost vítězství. Chtěl se jen na chvíli zastavit a jen přivonět ke květinám.
Písmo znovu a znovu poukazuje na Boží bázeň: „Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla!“ (Přísloví 3:7). „Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším“ (Přísloví 8:13). „Láskou a věrností se usmiřuje vina, úctou k Hospodinu se vyhneš zlu“ (Přísloví 16:6)
Když zde není Boží bázeň, lidé musí vynalézt evangelium pohodlí.
Svět vytvořil evangelium, ve kterém není žádný Bůh, a tedy žádné nebe či peklo. Neexistuje žádný posmrtný život, nic a nikdo, komu se zodpovídat.
Před lety jsem byl pozván, abych promluvil na univerzitě Yale. Po svém příjezdu jsem byl varován, že skupina demonstrantů v publiku byla připravená mě přerušit. Jak jsem vstoupil na pódium, viděl jsem, že někteří z protestujících drží transparenty.
Moje poselství té noci bylo: „Peklo: co to je a kdo tam směřuje.“ Kázal jsem přesně to, co Ježíš řekl: „Bude tam pláč, kvílení a skřípání zubů“ (Matouš 13:50). Jak jsem mluvil, v hledišti bylo naprosté ticho a místnost byla plná těžkého usvědčení. Poté všichni vyšli ven, ohromeni a v naprostém tichu.
„Proto, jak říká Duch svatý: Dnes, když ho uslyšíte mluvit, nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, den pokušení na poušti“ (Židům 3:7–8).
“Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání.“ (Židům 4:14).
Někteří, kteří odpadli, si říkají: „Můžu se smířit s Bohem, kdykoliv budu chtít. Jen prostě nejsem připraven. Nejsem naštvaný na Boha; jen potřebuji čas s mými přáteli, čas, abych si užil sám sebe. Vím, že Bůh je milující a milosrdný, takže až budu připraven, přijdu k Němu. Budu vědět, kdy ten čas přijde. „Slyšel jsem tyto myšlenky zejména mezi mladými lidmi, kteří se vzdalovali od Boha.
Teologové používají k popisu Ježíše zvláštní výraz; říkají, že je dokonalý. Být nedokonalý znamená zklamat, zhřešit, být vinný, namáhat se či přijmout myšlenku, že něčím můžete být podrážděni či znepokojeni. Ačkoliv měl Ježíš lidskou přirozenost, vše toto převýšila jeho Božská podstata. V Jeho očích nebylo žádosti a jeho srdce neznalo pýchu. To samo o sobě je nádherné. I ve své lidské podobě zůstal svrchovaný, jedno s Otcem (Matouš 18:18; Kolosenským 2:10).