„Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:17-18).
Pavel nám říká: „Přestaňte hledět na své problémy. Nezaměřujte svou pozornost na věci pozemské, protože to vše pomine. Vaše problémy jsou pouhé nic ve světle věčné slávy, kterou očekává Boží lid. Po uplynutí jediného okamžiku v ráji s Bohem si na žádný problém nevzpomenete!“
My křesťané bojujeme tak těžce, abychom našli Boží vůli pro naše životy. A potom jednou věříme, že jsme našli Boži vůli a těžce pracujeme, abychom ji viděli vyplněnou.
Jsem přesvědčen, že tento boj nalézt Boží vůli — žít v ní, chodit v ní a vidět její naplnění — se může stát naším největším bojem. A boj se zintenzivňuje, kdykoliv nalézáme sami sebe ve strašných okolnostech.
V našem životě jsou doby, kdy věci vypadají velmi neradostně, ale my můžeme říci Bohu: “Vkládám všechnu svoji důvěru v Tebe, protože i když moje situace vypadá beznadějně, s Tebou není nic nemožného” (viz Lukáš 18:27).
V Markovi 5 čteme, že Ježíše při cestě do domu muže jménem Jairus následoval velký dav.
Jednou, když Ježíš cestoval z Judeje do Galileje, apoštol Jan zaznamenává, že „musel projít Samařskem.“ (Jan 4:4) Faktem však je, že z geografického hlediska Samařskem procházet nemusel. Vlastně kvůli tomu, že Židé nenáviděli Samařany, pravidelně chodili dlouhou cestou okolo, aby se tomuto regionu vyhnuli. Ale Ježíš cítil nutkání projít Samařskem, protože tam ho právě Duch vedl — musel Samařskem projít ne z důvodu geografie, ale z důvodu misie, z poslušnosti vedení Ducha.
V posledních týdnech jsem se snažil najít u Pána slovo, které by mi zajistilo pokoj uprostřed znervózňujících špatných zpráv.
Slyšel jsem Ducha svatého, jak šeptá: "Davide, podívej se na Kristovu slávu. To je to, díky čemu zakotvíš v pokoji."
"Díky, Pane," modlil jsem se. "Ale co to ve skutečnosti je Kristova sláva?
" Pro mne Jeho sláva sestupuje jako něco, co znám a čemu rozumím: dobrotivé milosrdenství.
Pavel píše: „Na všech stranách jsme tísněni…bezradní…pronásledováni…jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi“ (2. Korintským 4,8-9).
„Tísněni na všech stranách“ – platí toto pro váš život? Možná čelíte fyzické bolesti, těžkostem v manželství, finančním problémům, starosti o vaše děti. Život může být někdy hrozně vyčerpávající.
Pravdou je, že můžeme kráčet Boží cestou, a přesto být občas sráženi k zemi. I když zcela plníme Jeho vůli, stále můžeme být bezradní, utrápení a pronásledovaní.
Nedávno se mi jeden úžasný křesťan svěřil se svým velkým znepokojením.
„Cítím povolání od Pána k práci s mládeží a dětmi, ale všechny dveře služby se mi neustále zavírají. Modlím se, aby se otevřely jiné, ale Bůh působí jako by neslyšel mé volání. Připadám si tak nepoužitelný.“
„Jedinou službu, kterou teď dělám, je, že jednou týdně pomáhám v jedné naší chudinské čtvrti. Sloužím jako velký bratr kazatelovu synu, protože jeho táta je velmi nemocný. Ale to je všechno, co dělám. Musím věřit, že Bůh má pro mě víc.“
Pavel napsal mnoho svých epištol církvím zavřený v hrozných vězeňských kobkách -- spoutaný, opovrhovaný, odloučený od ostatních věřících a zdánlivě i od vší služby. Můžete si představit ty bolestné podmínky? Ale přesto Pavel nikdy neříká, že je vězněn okolnostmi; místo toho se nazývá "vězněm Krista Ježíše" (Efeským 3:1)
Bůh nás povolal, abychom se odlišovali od světa – nápadně odlišovali.
„Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně“ (1. Korintským 2, 14).
Ten rozdíl je přesně to, co svět potřebuje. Jak říká Pavel: „Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: „Vskutku, mezi vámi je Bůh!“ (1. Korintským 14, 24–25).
Je možné najít relativně nového věřícího v horách Peru, který rozumí více o Bibli než teologa s titulem PhD. Ve skutečnosti tento nevzdělaný občan Peru nemusí jen vědět více o Bibli, ale on také může znát Hospodina způsobem, kterým Jej řecký nebo židovský scholastik nezná. Vzpomeňte si, že to byl Ježíš, který se radoval a řekl:
“Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým” (Lukáš 10:21,).
PŘED ČTENÍM SLOVA SE MODLI