„Neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne“ (2. Timoteovi 1:12, zdůraznění přidáno). Jsou to slova umírajícího muže. Apoštol Pavel jimi oslovil svého žáka, mladého zaučujícího se služebníka Timotea. Později se v témže dopise Pavel Timoteovi svěřuje s nelehkým údělem: „Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ (4:6-7).

Pavel říká, že máme na starosti tři věci, zatímco setrváváme zde na zemi před Kristovým návratem. Za prvé: „Má být … pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen … povzbuzovat ve zdravém učení“ (Titovi 1:9). Slovo zdravý zde označuje něco pevného, nesporného, pevnou skálu. Bůh nám dal učení, abychom měli něco spolehlivého, na čem bychom mohli založit své životy. Není to nic zbytečného, ani by to nemělo pouze lechtat naše uši; takové učení trvá jen jeden den a další den je zapuzeno novým vrtochem.

Ježíš nikdy nikoho nepokřtil vodou. Proč? Protože křest, který vykonával, byl křest v Duchu Svatém a ohni. (viz Lukáš 3:16) Nepleťme si tato slova jakoby označovala dva křty, jeden v Duchu a druhý v ohni. Lukáš používal obrazy – oheň jako symbol představující Ducha – k popisu jednoho křtu. Ježíš křtí spalujícím ohněm Ducha Svatého.

Naše víra prokázaná v těžkých dobách pro nás získává dobré svědectví. 

"K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím." (Židům 11:2) Řecké slovo pro "získat" zde znamená "vydat svědectví." Naši předkové byli upevněni a zakotveni ve víře. A jejich neochvějná víra se pro Boží věrnost v těžkých dobách stala svědectvím světu . 

Když s něčím bojujete, bude se vás Satan snažit obviňovat. Bude vám připomínat každý hřích z minulosti, každý temný okamžik, každou hloupost, kterou jste kdy provedli. Není divu, že Pavel nazývá tato obvinění hořícími nebo „ohnivými šípy“ (viz Efeským 6, 16). Můžeme to přeložit jako „planoucí hněv“. Mnozí svatí vědí, jak bolí zlá, zraňující slova od blízkých lidí. Taková neuvážená obvinění jsou skutečně ohnivé šípy planoucího hněvu.

Když jste sklíčení – když cítíte, že vás přemáhá strach, veliké soužení, obavy o budoucnost – Bůh vám říká, že existuje tajná skrýš. Je to místo útěchy, kde naše duše nacházejí klid.

Kde je ta tajná skrýš? Je to komnata ve vaší mysli, kterou popisuje Izajáš: „Mysl upevněnou v tobě budeš (Hospodine) střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje“ (Izajáš 26:3, ČSP, zdůraznění přidáno).

Definice služebníka evangelia, jak ji zapsal apoštol Pavel: „Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě“ (2. Timoteovi 4:1-5).

Ježíš a Jeho učedníci se plavili lodí (Marek 5:1-18) a dostali se na protější břeh Galilejského moře – do krajiny gerasenské, země obývané pohany. Když Ježíš vystoupil z lodi, přiběhl k Němu muž posedlý démony a padl na kolena. Démoni na Ježíše křičeli: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího?“ A velmi ho prosili o slitování.

Ježíš se toho muže zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděli Mu však démoni uvnitř: „Mé jméno je Legie, poněvadž je nás mnoho.“

Mám krátké poselství pro ty, kdo procházejí těžkou situací nebo jsou pod zdrcujícími okolnostmi. Nebudu teď mluvit k těm, kteří si užívají klidné období a neprožívají momentálně žádné trápení nebo bolest. A díky Bohu za takové chvíle odpočinku.