„Celá pospolitost Izraelců zůstala ve stanu setkávání. Lidé reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a obviňovali se i navzájem: „Vy za to můžete.“ Od Hospodina vyšlehl hrozný hněv a začala pohroma. Tisíce lidí umíraly. Áron vzal kadidelnici z Božího oltáře a běžel doprostřed shromáždění. Postavil se mezi mrtvé a živé, aby vykonal smírčí obřady, a pohroma se zastavila“ (viz Numeri 17,6–13).
Víme, že v průběhu staletí ti, kteří důvěřovali Ježíši, mnoho trpěli. Od doby kříže byli mučeni, někteří obzvlášť krutě. Někteří novozákonní věřící přišli o své domy a půdu a žili v jeskyních.
Milovaní, žádný pravdivý kazatel Božího slova vám nikdy neslíbí, že nebudete trpět, že nepřijdete o majetky, že budete mít stále svoji životní úroveň. V nebi je “velký zástup svědků”, kteří by řekli všem z nás, kteří milujeme Ježíše:
Když mám žít svojí vírou, musím to udělat stejně jako Noe a vystavět si archu, abych proplul bouří.
"Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny." (Židům 11:7)
Archa, kterou Noe postavil, představuje Ježíše Krista - na zemi neexistuje žádné jiné bezpečné místo.
Když Izaiáš prorokoval o králi, který bude spravedlivě vládnout, přesně popisoval Krista:
Věřím, že právě teď církev potřebuje doplňkový kurs o Boží velkoleposti a síle, více než obdržel Job. Bůh řekl Jobovi v podstatě toto:
„Co znamená všechna ta temná, beznadějná řeč, kterou od tebe slyším? Postav se a naslouchej Mi. Já jsem Ten, kdo položil základy Země; učinil světlo a temnotu; vytvořil déšť, sníh, led a vítr; dal křídla opeřencům a nakrmil polní zvěř. Vládnu nad celou přírodou.“
„Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.“ (Abakuk 2:4)
Fráze, kterou zde podtrhuji, je známá křesťanům po celém světě. Po staletí „žití vírou“ motivuje každodenní rozhodování věřících ve všech generacích.
Soud – nejsem zvyklý psát zamyšlení na takové téma a možná vás tento text překvapí. Připravoval jsem ho se značným váháním, vlastně jsem musel výrazně překročit meze toho, co je mi příjemné, i když vždy oddaně káži celé Boží slovo.
V současné době cítím povinnost promluvit o něčem, co se děje v naší kultuře. Dospěl jsem k přesvědčení, že Amerika stojí na prahu jednoho z nejhorších soudů, kterým kdy čelila. A v této tísnivé době chce Bůh sdělit Církvi něco, co může změnit běh věcí.
V osmnácté kapitole knihy Skutků řekl anděl Filipovi, aby vyrazil na cestu mezi Jeruzalémem a Gazou. V té době byl Filip zaměstnán kázáním a uzdravováním v Samaří. Hospodin Filipovi nevysvětlil, proč se má najednou odebrat ze Samaří od své práce a Filip neměl ani ponětí, proč je na tuto cestu poslán. Přesto poslechl.
PROSPĚŠNÁ OKLIKA
My, kdo osobně známe Pána, jsme během let zažili mnoho zázraků. Zažili jsme Jeho požehnání, když nás zachránil z těžkých zkoušek a pokušení.
Desetiletí za desetiletím jsme byli důkazem, že Bůh je věrný uprostřed zoufalých okolností. Poznali jsme Ho jako zdroj naší síly, Jeho ruka se nás často dotýkala, aby nás uzdravila, Jeho Duch nám byl útěchou i průvodcem v nepřehledných zatáčkách. Dobře známe Pánova mnohá zaslíbení, protože jsme Ho za ta léta viděli je znovu a znovu naplňovat.
NEDOTČENÁ MLÁDEŽ
„Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé.“ (2. Korintským 3:2)
Mám pro tebe otázku: Co říkáš svým životem lidem okolo sebe? Co čtou v knize tvého života? Jakým učitelem je tvůj život?
Do kanceláře nám přichází mnoho svědectví. Čteme příběhy o lidech, kteří přes ztrátu práce byli naplnění nadějí, kdo prožívají pokoj přes fyzickou nemoc, kdo kráčí s odvahou tváří v tvář nekončícímu utrpení. A tito všichni mají jedno společné - modlí se.
V Deuteronomiu 11 vidíme Izrael u řeky Jordánu, jak se jej chystá překročit na cestě do Zaslíbené země.
Předtím, než vykročili Boží lidé na cestu do Kanánu je Mojžíš svolal, aby jim vyřídil poselství od Hospodina. Uvědom si, že to nebyla generace odsouzená zemřít pro svou neposlušnost v divočině. Byla to generace, která následovala nevěrné. Když jejich otcové překročili Rudé moře, byli tito lidé ještě mladí, tedy v rozmezí od útlého dětství do dvaceti let. Nyní však mnoha z nich bylo přes padesát a jejich vlastní děti utvářely třetí generaci.