Šadrak, Méšak a Abed-nego, na které je často odkazováno jako na „tři hebrejské děti“, odmítli ctít jiné bohy a poklonit se před Nebúkadnesarovou svatou zlatou sochou. Byli pevní i přesto, že byli odsouzeni k smrti v ohnivé peci. Přitom, co se zlomyslný král posmíval, „Kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou?“ (Daniel 3:15), se tito mladí muži zavázali Bohu v Jeho slibech.
Jsou časy, kdy to vypadá, že se Bůh neukazuje – když jsou Jeho lidé zanecháni v hanbě a zoufalství – ale to ještě není celý příběh. (Kříž byl jedním z těch časů.) Co si neuvědomujeme uprostřed naší krize je, že Boží čest je v sázce.
Po celou dobu Bible měl lidi, kteří vírou tvrdou jako křemen dokázali Jeho věrnost v těch nejtěžších časech. Tito služebníci se nestyděli jednat. Byli cele oddáni Pánu. Vložili Jeho čest v sázku, zatímco Mu důvěřovali a doufali, že je vysvobodí.
NEZASTAVUJTE SE, KUPŘEDU!
„Spravedlivé Hospodin vždy podpírá … V čase zlém nebudou zahanbeni“ (Žalm 37:17, 19, zdůraznění přidáno).
Asi se zeptáte: „Co to vlastně znamená?“ Je to prosté: Bůh je věrný nejen při odškodňování strastí, ale i při plnění svých slibů. David v podstatě říká: „Rozhlédni se kolem sebe a uvidíš, jak Bůh plní svá slova. Jeho varování jsou zřetelná v novinových titulcích, jeho jednání ve všech v médiích. Nesplní Bůh také své slovo, že své vyvolené zachová?“
HROZIVÉ ZPRÁVY
„Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj“ (Exodus 33:15).
Mojžíš znal něco, co přesahuje Boží požehnání i Jeho nadpřirozené skutky. Věděl, že tam, kde končí Boží neomezená milost, je vrcholná Boží milost, milost, kterou nelze nalézt v tom, co Bůh činí, ale pouze v Bohu samém.
NEBESA BEZ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI
Krátce po svém velkém hříchu se David modlil:
„Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně... Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!“ (Žalm 51:3-4, 11-12)
Když David viděl Boží vedení po katastrofě v Siklagu (1. Samuelova 30:1-6, Ekumenický překlad), věřím, že tehdy uslyšel za sebou hlas, který šeptal: "To je ta cesta, jdi po ní." Milovaní, to stejné dnes platí i pro nás.
Existuje stará gospelová chvála, která se jmenuje "On připraví cestu," a náš Pán přesně toto dělá. Vidíš, že On měl pro nás vždy připravený plán, který stále platí dokonce i teď bez ohledu na to, v jakém jsme se zrovna ocitli zmatku.
NA ČEM OPRAVDU ZÁLEŽÍ?
Pro každého věřícího platí výzva, aby setrvával nad Písmem, dokud mu Duch Svatý neukáže, že Boží zaslíbení na stránkách Bible jsou pro něj osobně. Víme, kdy se to stane, protože slyšíme jemný tichý hlas Ducha šeptat, "Tohle zaslíbení je tvoje. To je Boží Slovo dané právě tobě, aby tě provedlo těžkými časy." Jsem přesvědčen, že nemůžeme bojovat boj víry, aniž bychom slyšeli uklidňující Boží hlas.
JEHO OSOBNÍ SLOVO
Pokud jsou kázání vašeho pastora pomazaná, probudí ve vás život. Slyšení Božího Slova vždy povzbudí Jeho svaté. Podobně i společná chvála vás na čas pozvedne. Ale jak rychle na to povzbuzení zapomeneme, jakmile je nedělní bohoslužba u konce. Přijde pondělí a úterý, začneme se dozvídat špatné zprávy a snadno znovu upadneme do úzkosti a strachu.
ZBOŽNÁ RADA
David a jeho muži prchali před králem Saulem, jenž se je pokoušel zabít. Jednou tato malá armáda tábořila ve městě Siklagu, kde sídlily jejich rodiny. Odsud odešli do bitvy a zanechali zde své ženy a děti ve zdánlivém bezpečí.
Po bitvě se vydali na třídenní cestu zpět domů, a uviděli, že do města vpadli Amálekovci. Tito krutí nepřátelé unesli jejich rodiny a celé město vypálili.
„Když přišel David se svými muži k městu, viděl, že je vypáleno a že jejich ženy, synové a dcery jsou zajati“ (1. Samuelova 30:3).
ZREKAPITULOVÁNÍ POŽEHNÁNÍ
Mojžíš věděl, jak jsou pro Izraelity důležitá Boží požehnání. Boží nadpřirozené skutky zachránily jejich životy – mana z nebe, když čelili hladovění, a voda ze skály, když jejich těla zakoušela nesnesitelnou žízeň.
Mojžíš také ocenil, že smyslem těchto zkušeností a zázračných zaopatření bylo poznání soucitného a milujícího Boha a důvěra v Něho. Nelze se tedy divit následujícímu Mojžíšovu výroku: „Dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost“ (Exodus 33:13).