Většina lidí se shodne na tom, že Píseň Šalomounova představuje Krista a Jeho nevěstu. V této knize nalézáme důležitý verš, prosbu k Ženichovi, přicházející od těch, kteří Ho znají. „Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.“ (Píseň písní 2:15)
Probouzíte se každé ráno ztrápení kvůli zlozvyku, kterého se nemůžete zbavit, nebo chtíči ve svém životě? Bůh ví o hříchu, který zůstal ve vašem srdci. Ví, že ho nenávidíte, že jste kvůli němu plakali a chce, abyste slyšeli tohle slovo: „Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci…“ (Žalm 28, 7).
Satan chce, abyste se báli, že nebudete nikdy zachráněni, nikdy nebudete svobodní. Ale David říká: „Ničeho zlého se nebojím“ (Žalm 23, 4).
"Neboj se jich." (Deuteronomium 7:18) Pro Izrael "jich" představovalo obrovské, dobře vyzbrojené pohanské národy, kterým čelil. Pro nás dnes "jich" představuje každý problém, potíž a složitou situaci nad naše síly, které v životě čelíme.
Bůh nám říká, že se nemáme bát! A protože to říká On, není potřeba žádné další vysvětlení. On je mocný a je si plně vědom satanských pevností, kterým čelíme. On rozumí každé zkoušce a pokušení, do které nás satan uvrhne. A pořád nám říká: "Neboj se jich!"
Satanovou strategií je svést věřící a zpochybnit, že Bůh věrně odpovídá na modlitby. Raději chce, abychom uvěřili, že si Bůh zacpal uši a neslyší naše volání a ponechá nás napospas.
Jóšafat, judský král, se vracel domů od Achaba, zlého izraelského krále. Hospodin poslal proroka s těmito důraznými slovy: „Vyšel proti němu vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: Měl jsi chodit na pomoc ničemovi a milovat toho, kdo nenávidí Hospodina? Za to na tebe dopadne rozhořčení od Hospodina.“ (2. Paralipomenon 19:2)
Ježíš stál před Laodicejským sborem, který reprezentoval Církev na konci časů. Dal mu toto varování, které nás po staletí stále oslovuje i dnes: “Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.“ (Zjevení 3:16) Jaká neuvěřitelná slova!
Modláři žijí v klamu – věří tomu, že lež je pravda!
„Já Hospodin dám odpověď každému z izraelského domu i z bezdomovců, kdo pobývá v Izraeli a odcizil se mi, každému, kdo nosí v srdci modly a klade před sebe svou nepravost, aby o ni klopýtl, a jde za prorokem, aby se ho na mne dotazoval“ (Ezekiel 14:7).
Tento biblický verš nám říká: „Protože jste otupěli, co se týče vašich hříchů, a už nechcete činit pokání a obrátit se, každé slovo, které ode dneška uslyšíte, vás utvrdí ve vaší nepravosti a v klamu.“
„I ponese svou nepravost; nepravost dotazujícího se bude stejná jako nepravost prorokova. Učiním to, aby už izraelský dům nebloudil, nevzdaloval se mi … I budou mým lidem a já jim budu Bohem, je výrok Panovníka Hospodina“ (Ezekiel 14:10-11).
Bůh k nám promlouvá něžně: „Ať už bude stát cokoli, abyste se odvrátili od svých model, jsem ochoten to zaplatit. S láskou se vás budu snažit obrátit k sobě, pokud to ale nebude nic platné, přijdu s nezbytným trestem.“
V jeruzalémské církvi prvního století se při každodenním rozdělování jídla nedostávalo na řecké vdovy. Ženy hledaly pomoc u vedoucích církve, ale těm se nechtělo obětovat čas pro modlitby a studium Božího slova na to, aby dohlíželi na tento administrativní úkon.
„Věru nadarmo jsem očišťoval své srdce, v nevinnosti myl své dlaně“ (Žalm 73:13).
Žalmista Asaf byl zmatený svým utrpením, obzvláště když viděl snadný život svévolníků kolem něj. Málem sklouzl do jámy nevěry, připravený obvinit Boha, že ho opustil a byl k němu lhostejný. Ve skutečnosti téměř skončil bitvu.
Tento zbožný muž si musel myslet: „Žil jsem spravedlivě a snášel těžkosti celou tu dobu pro nic. Všechno mé snažení přišlo vniveč. Byl jsem mu věrný, chválil jsem Ho a studoval Jeho Slovo a mé soužení a zármutek mi nedává smysl. Proč se mi to děje?“