V pasti mezi dvěma horami a před Rudým mořem cítily děti Izraele beznaděj v ošemetné situaci, když se k nim zezadu blížil rozzlobený faraon a jeho železné vozy.

Je to dobře známý příběh, jeden z těch, které slýcháváš po celou dobu, co chodíš do církve. Bůh zavedl Izrael do vyhrocené situace, kdy byl pronásledován rozzuřeným nepřítelem. Zdá se to být neuvěřitelné, že Pán cíleně zavedl svůj lid na toto nebezpečné místo. Věřím, že je tento příběh pro dnešní Církev velice důležitý.

„Vy stojíte před horou Siónem … a shromážděním prvorozených ...“ (Židům 12:22-23).

„Shromáždění prvorozených“ je shromáždění lidí, které Bůh učinil spravedlivými a dokonalými.

Kdo byl v Izraeli prvorozený, jak čteme ve Starém Zákoně? Byl to nejstarší syn, jenž měl obdržet otcovo dědictví. Tudíž všechno, co otec nastřádal, veškeré jeho bohatství, zdědil prvorozený.

Ježíš slíbil, že uvolní svou sílu a Ducha pro životy jeho následovníků, aby mezi nimi konali znamení a zázraky, které by nezanechaly pochybnosti v očích ztraceného a zoufalého světa. Slíbil, že pošle svého Ducha, aby žil mezi nimi a v nich, aby je vedl, až budou nést evangelium do všech koutů světa. Ujišťoval je, že Jeho Duch by je nikdy neopustil ani je nezradil, a očekával, že budou mít pevnou víru a důvěru v tento "tichý jemný hlas", který je bude vést v jejich srdcích.

David napsal v žalmu, že Pán „určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.“ (Žalm 147:4) Přemýšlej o tom: David nám říká, „Když jsi v bolesti, zastav se a podívej se nahoru. Uvědomíš si, „Pokud Bůh může stvořit nebe, určitě zná i mou potřebu.“ Souhlasím. Pokud se ve své bolesti zaměříš na Boží velkolepost, dostaneš víc, než jakou odpověď by ti mohl dát kterýkoliv kazatel.

Když Jairus, představený synagogy, uslyšel, že jeho milovaná dcerka zemřela, stál před poslední velkou zkouškou víry. Musel se podívat smrti přímo do tváře. Představte si ten chaos a zmatek v jeho domě, když s Ježíšem přišli. Vidím Jairovu ženu, jak mu padne do náručí a pláče: „Kde jste byli? Je pozdě. Naše milovaná dcera zemřela.“

Zdržela se odpověď na tvoji modlitbu? Vidíš kolem sebe druhé lidi, kteří vítězí, Bůh se jich dotkne a jsou uzdraveni, zažívají zázraky - jenom ty bezmocně setrváváš ve svém utrpení? Jsi netrpělivý nebo rozhněvaný na Boha a křičíš: "Proč ne já, Pane?" Kde je můj zázrak? Proč se opozdil?" Pokud ano, chybí ti opěrný bod. Bůh se snaží zbudovat tvoji víru. On chce, aby jsi se dostal do místa naprosté důvěry bez ohledu na zpoždění, která by se mohla objevit. On ti  chce ukázat, že může pracovat na uzdravení tisíců kolem tebe a ještě mít stále svůj zrak upřený na tebe!

Když šel Ježíš s Jairem, představeným synagogy v Kafarnaum, do jeho domu, aby uzdravil jeho dceru, setkali se se ženou trpící chronickým krvácením. Tato žena nepřetržitě krvácela po dobu 12 let a pomalu umírala. Lékař Lukáš napsal, že „vynaložila na lékaře všechno, co měla, a nikdo ji nemohl uzdravit“ (Lukáš 8:43).

„Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Za všech okolností jsem se naučil tajemství“ (Filipským 4:12, přel.).

Duch svatý nám dává porozumět tajemství jak žít, když máme méně, než bychom chtěli; když nám chybí zdroje, o nichž jsme si mysleli, že bychom je měli mít; když se naše sny nestávají skutečností. Pavel řekl: „Vím nejen, jak vše přestát, znám ale i tajemství, že mohu žít naplno, ať mám hojnost nebo hlad.“

Jako křesťané máme tendenci trávit spoustu času modlitbou typu: „Prosím, Pane, dej mi to“ nebo „Prosím, Pane, udělej to.“ Neustále žádáme Boha, aby něco konal. „Prosím, přiveď mého syna nebo dceru domů. Prosím, dejte mi lepší práci.”

Toto jsou dobré a odůvodněné modlitby. Nicméně jsou období, kdy se Bůh rozhodne vykonat něco na vlastní pěst a vše, co hledá, je někdo, kdo s ním bude souhlasit – někdo, kdo nebude volat jen „Prosím, Pane“, ale „Ano, Pane!“