Chcete být Božím mužem či ženou? Pokud ano, budete pít hořký kalich. Budou vás trápit mnohem horší věci, než je fyzická bolest. Mluvím o bolesti, když vám ublíží a odmítnou vás přátelé; o bolesti rodičů, když děti zraní jejich srdce a odcizí se; o bolesti mezi manželem a manželkou, když se mezi nimi postaví zeď.

Ten chaos, který přichází, přinese nepokojné a bezesné noci – musíte však vědět, že Bůh je skutečný, že s ním kráčíte v Jeho Duchu, že milujete Ježíše celým svým srdcem – a že jste přesto nuceni zažít tyto strasti.

Četl jsem mnoho životopisů misionářů od současných po starověké. Myslíte si, že tito vzácní lidé, tak moc používaní Bohem, zažívali příběhy neustálé lásky, moci a radosti? Jejich životy jsou lemovány zármutkem, zastrašováním, ba dokonce zradou, jsou to příběhy naplněné nikoli dobrodružstvím, ale slzami. 

Žasnu nad tím, jak láskyplně náš Pán reaguje na zármutek. Když čteme Bibli, můžeme vidět, že nic tak nedojímá Boží srdce, jako duše přemožená zármutkem.

Zármutek je definován jako "hluboký žal" nebo "smutek způsobený krajní bolestí". Izajáš říká, že sám náš Pán zná dobře tyto nejbolestnější emoce. "Opovržený a opuštěný lidmi, muž utrpení a znalý bolestí" (Izajáš 53:3)

V Markovi 5 můžeme vidět silný příklad Boží odpovědi na zármutek. Čteme tam o setkání Ježíše a Jaira, představeného synagogy.

Pavel říká, že přichází čas, „když všechno překonáme a obstojíme“ (Efezským 6,13). Stojíme na Božím slově – navzdory naší bolesti a zármutku, navzdory vší slabosti našeho těla. V Božím slově čteme o dvou, kteří se rozhodli, že „potřebuji se jen dotknout lemu Jeho roucha“. (Výpověď panovníka synagogy a ženy, který trpěla krvácením dvanáct let nalezneme v Markovi 5,22-43).

V životě každého věřícího člověka přichází čas, kdy jej Duch musí pohnout způsobem, který je mimo nás. Potřebujeme jej, abychom dělali práci, která je potřebná — abychom mluvili, dotýkali se, osvobozovali. To přesně se stalo, když učedníci nemohli vyhnat démona z trpícího člověka. Ježíš jim řekl: “Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou a půstem” (viz Marek 9:29). Jinými slovy, vyžadovalo to naprostou závislost na Bohu. Musíme říci: “Toto nemohu dělat ve své vlastní moci. Vyžaduje to Boží sílu.”

Primární smysl Ducha svatého je zmocnit Boží lid, aby hledal ztracené duše a přitáhl je ke kříži Ježíše Krista. Stejně jak nás usvědčuje z našich hříchů, tak i nevěřícím ukazuje jejich nepravosti a selhání a to, že jejich život bez Boha je jenom marnost.

Když Ježíš připravoval svoje učedníky na svůj odchod ze země, pověděl jim: “Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku” (Jan 15:26-27).

Jako Boží lid nemůžeme kráčet v Kristově plnosti, jestliže se nebudeme čím dál více oddělovat od ducha tohoto světa. Pokud se naše mysli postupně neodpoutávají od světských potěšení kolem nás, přijdeme o radost z našeho spasení. Smutnou pravdou je, že mnoho věřících se nedokáže radovat ze své spásy, protože zanedbávají poslouchání Božího Slova. Poslušnost Bibli – to je místo, kde začíná požehnání a radost!

Brzy po té, co jsme v roce 1987 založili shromáždění na Times Church, jsme zjistili, že děláme pastorační službu v moderním Korintu, které bylo jedním z nejtělesnějších míst v době Nové Smlouvy. Proto byl potřebný odkaz, který by usvědčil a probudil srdce. Když jsme poprvé otevřeli dveře kostela, bohoslužby navštěvovalo mnoho křesťanů, kteří pracovali v zábavném průmyslu – v divadle, televizi a filmu. Někteří se rozhodli zůstat v profesích, které zjevně nectily Krista.

Jsem přesvědčen, že v dnešní době chybí ve většině církví hluboká a trvalá radost. Slyšel jsem křesťany říkat, "Modlili jsme se za probuzení v naší církvi." Probuzení však nezačne pouze modlitbou. Žádné probuzení nemůže začít, pokud lidé nebudou usilovně toužit po Božím Slově a nepodřídí své životy zcela pod jeho vedení. Nemůžeme zakoušet nebeskou radost, dokud nás čisté Boží Slovo neusvědčí z našich odpadnutí. 

"Netrapte se, protože radost z Hospodina bude vaší silou." (Nehemiáš 8:10) V době, kdy tato slova byla vyhlášena, se Izraelité zrovna vrátili z babylonského zajetí. Pod vedením Ezdráše a Nehemiáše lidé znovu vystavěli zbořené hradby Jeruzaléma. Nyní upřeli svůj zrak na opětovné založení chrámu a obnovu národa.