Ve Starém zákoně ho Boží lid znovu a znovu opouštěl, a přece je Bůh pokaždé obnovil a neuvěřitelně jim žehnal. Hospodin měl plné právo s Izraelity skoncovat a opustit je, zůstával jim však stále věrný. Nehemjáš shrnuje tuto úžasnou pravdu o Boží povaze:

„Ale jen si oddechli, zase páchali, co je před tebou zlé … Když však opět k tobě úpěli, tys je z nebe vyslýchal a ve svém slitování je nesčetněkrát zachraňoval. … Ale z nesmírného slitování jsi s nimi neskoncoval a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný“ (Nehemjáš 9:28, 31).

Na mnoha místech v Bibli můžeme číst krásná slova vyřčená mnohými Božími služebníky: „Váš Bůh je milostivý, přívětivý, vlídný, hotový odpustit, plný milující dobroty, pomalý ke hněvu.“ Tato slova o Boží milující dobrotě jsou citována znova a znova mnohými muži jako Mojžíš, Jonáš, David, proroci a apoštol Pavel (viď Exodus 34:6, Deuteronomium 4:31, Jonáš 4:2, Joel 2:13, Římanům 2:4).

"Ten, kdo je pomalý k hněvu, je lepší než hrdina, a kdo ovládá svůj hněv, je lepší než ten, kdo dobyl město" (Přísloví 16:32). Není to zajímavé? Chceme dát svůj život Evangeliu a službě Pánu, ale pokud nedospějeme a nebudeme duchovně růst a sytit své vlastní srdce a duši, pak dobývání města bude jen o zisku města samotného. Ale bude to město plné bídných, frustrovaných, ustrašených a depresivních lidí.

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: justify; font: 12.0px Helvetica} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: justify; font: 12.0px 'Times New Roman'; min-height: 15.0px} p.p3 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; text-align: justify; font: 12.0px 'Times New Roman'} span.s1 {font: 12.0px 'Times New Roman'}

Věříte, že Hospodin chce rychle přispěchat a vyřešit vaše problémy? V této věci mnoho křesťanů selhává. Vědí, že Bůh má vše, co potřebují a že se o ně stará. Když však ihned neodpovídá na jejich prosby, začnou přemýšlet na důvody, proč tak nechce učinit.

Pán se nás ptá, "Opravdu mi věříš, že vidím, čím přesně teď procházíš?"

V době, kdy čteš tento odkaz, pravděpodobně procházíš něčím, co vyžaduje, aby Pán jednal ve tvém zájmu. Samotná podstata tvého problému vyžaduje odpověď.

Věříš, že Bůh s radostí sleduje každý tvůj pohyb, stejně jako to dělá otec se svým dítětem? Věříš, že koná jako milující a starající se Otec - počítá každou slzu, slyší každé povzdechnutí, zatímco nad tebou bdí?

O dobách Mojžíšových písmo říká: „Po čtyřicet let ses o ně na poušti staral, nic jim nescházelo, pláště jim nezvetšely a nohy jim neotekly... Dobyli opevněná města a žírnou zemi a obsadili domy plné všelijakých dobrých věcí, vytesané nádrže, vinice, olivoví a množství ovocného stromoví. Jedli a nasytili se, ztučněli a žili v rozkoši z tvé veliké dobroty“ (Nehemjáš 9: 21,25).

Radujete se z Pánovy dobroty k vám? Nebo si možná v srdci spíš říkáte: „Bůh ke mně nebyl dobrý. Mnohé v mém životě se ještě nevyřešilo. Mé modlitby nebyly vyslyšeny.“

Každý věřící, jenž si přeje dělat Bohu radost svým modlitebním životem, si musí nejprve položit otázku: „Má Bůh všechno, co potřebuji, nebo musím jít pro odpověď někam jinam?“

Vypadá to jako jednoduchá otázka – možná jako taková, kterou netřeba pokládat. Většina křesťanů by odpověděla: „Ano, samozřejmě, že věřím, že Bůh má všechno, co potřebuji.“ Ve skutečnosti o tom ale mnozí z nás nejsou přesvědčeni! Říkáme, že tomu věříme, potom však udeří krizová situace a nám se zdá, že Bůh neodpovídá. Tehdy často opravdově nevěříme, že má to, co potřebujeme.

„Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví“ (Přísloví 13:17).

Co přináší věrný vyslanec? Přináší zdraví!

Jak někdo přináší zdraví? Přináší neuzdravený člověk zdraví? Přináší zdraví druhým zraněné srdce či někdo nedbající na stav svého srdce? A co ten, kdo se potýká s vlastními emocemi? Přináší takový misionář zdravé evangelium cizí zemi? Městu podobnému tomu, kde žiješ?

Když říkáme: „My jsme misionáři …,“ toužím po tom, abychom byli zdravými misionáři. Pak budeme přinášet zdraví; pak budeme věrnými vyslanci.

Bůh mě zachránil tak, že si namlouval mé srdce. Jak moje víra a oddanost k Němu rostly, moje vědomosti a porozumění se prohlubovaly, stejně tak touha studovat, učit se a zakořeňovat se v Jeho moudrosti. Proces učení a dozrávání bude pokračovat až do mé smrti, ale začal tím, že mluvil k mému srdci, ne k rozumu.