„Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu“ (Přísloví 3:25-26).

Mnozí se ptají otázky, na které není jednoznačná odpověď. Bude brzo hospodářská krize? Čelíme velké ekonomické krizi, před kterou nás poslední dobou ministři a ekonomové varují?

Nikdo na zemi doopravdy nezná odpovědi na tyto otázky. Ekonomové poskytují protichůdné předpovědi, a takzvaní proroci rozesílají různé matoucí a hrůzostrašné varování. Věřím, že pravé proroctví nabízí nadějí a útěchu Božímu lidu, který žije z víry.

Bůh dal Mojžíšovi děsivý příkaz: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Pošlu před tebou svého posla...Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ (2. Mojžíšova 33:1-3).

Boží lid se úplně vymknul kontrole kvůli svým žádostem a modlářství (viz Exodus 32:25). Jejich bohem se stalo zlato a vše co chtěli, bylo tancování, hraní si a naplňování svých hříšných žádostí. Jen synové Léviho stáli o Boží svatost.

Prorok Daniel předvídal, že v posledních dnech budou lidé moudří a soudní, co se týče Boha – vytříbený a vyzkoušený pozůstatek chápající Boží Slovo. „Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí“ (Daniel 12:10).

„Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2:8-9).

Náš život v Kristu začíná milostí, pokračuje milostí a skončí milostí. Jakmile ji uchopíme, budeme žít ve svobodě a ne ve svázanosti; s radostí a ne se starostmi; s potěšením a ne s hrůzou. Prožívání Boží přítomnosti bude radostným darem, protože pochopíme, že již nejsme služebníci, nýbrž jsme Ježíšovi přátelé.

Modlitba je tajemstvím duchovního růstu, ale pokud přicházíme k trůnu jen kvůli svým vlastním potřebám a svému osobnímu povznesení, je to sobecké. Bible nám ukazuje, že nemáme zapomínat na opravdové modlitby za lidi kolem nás a dává nám příklady, jak lze modlitbami pomáhat (viz 2. Korintským 1, 11).

Lidé často říkají: „Budu se za tebe modlit,“ ale pomodlí se jednou dvakrát a pak rychle na potřeby druhého zapomenou. Skutečný modlitební služebník je ten, kdo se za potřeby ostatních modlí vytrvale. Nepomodlí se za ně jednou a dost. Ne, přimlouvá se den co den.

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 8.0px 0.0px; line-height: 16.0px; font: 11.0px Calibri} p.p2 {margin: 6.0px 0.0px 5.0px 0.0px; line-height: 5.0px; font: 11.0px Calibri}

Každý pastor, kazatel i evangelista potřebuje modlitebníky, kteří se za něj budou bez ustání přimlouvat. Mohu vás ujistit, že celé roky jsem byl nesen na modlitbách věrnými křesťany.

V Písmu čteme, že když byl Petr spoutaný ve vězení, „církev se za něj stále modlila k Bohu“ (Skutky 12,5). A Bůh Petra skrze tyto přímluvné modlitby zázračně vysvobodil.

Někteří učitelé Bible tvrdí, že nemáme víru, pokud žádáme Boha o tu samou věc znovu a znovu. To je kacířské tvrzení! Bůh nás žádá, abychom prosili, hledali a tloukli - pokorně a úpěnlivě volali k Němu. (viz Matouš 7:7-8). Od úplného začátku obraceli věrní služebníci Boha Jeho zaslíbení v modlitby:

V Žalmech David velebí velké Boží požehnání, které dostávají ti, kdo Bohu důvěřují.

„Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Ukrýváš je u sebe ve své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku“ (Žalm 31:20-21).

„A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci“ (Filipským 1:6-7).

Zde je vidět Pavlova láska k Filipským. A kvůli této velké lásce s nimi trpí, protože procházejí těžkostmi.

Před pár lety dva naši přátelé ztratili zaměstnání a museli se se svými dětmi přestěhovat do malého bytu.

Většina z nás začala žít svůj křesťanský život s vírou, že Bůh je všechno, co potřebujeme. Jistě, víme, že jsme si žádným podílem nezískali, že nás Bůh přijal. Spasení jsme od Něho dostali zadarmo, vše, co jsme museli udělat, bylo uvěřit a přijmout ho. Ale potom následování Krista začalo být komplikovanější. Když jsme si uvědomili svá selhávání, obrátili jsme se nikoliv k Němu, ale k sobě! Pavel zakončuje své vyučování slovy: „Dokud žijeme Duchem, s Duchem také choďme“ (Galatským 5:25, zvýraznění přidáno).