Víno v Bibli znamená radost a potěšení. “Dáváš víno pro radost lidskému srdci” (Žalm 104:15). V Novém zákoně, “nové víno” je typ Ducha svatého.
Avšak když se podívám na dnešní Církev, vidím prázdné láhve vína. Proč? Jak téměř každý biblický prorok vyřkl, “Hřích odebírá veselí a potěšení.”
Každá matko, otče, prarodiči, kdo se dlouhá léta modlíš za své ztracené dítě: Vydrž. Ježíš se dívá a čeká. Jeho hodina pro tvé dítě přijde.
Modlitební setkání byla vzkříšena v církvi v New York City. Kdo by uvěřil, že se to stane v „městě hříchu“? Není tomu dlouho, co se shromáždilo 50 000 věřících k modlitbě v církvi Times Square. A křesťanské konference po celém světě se staly improvizovanými modlitebními setkáními.
„Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti“ (Římanům 8:16). „Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká“ (Židům 10:15).
Asi se zeptáš: „Co nám Duch svatý dosvědčuje?“ Hned další verš říká: „Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli“ (10:16). Zjednodušeně: Duch svatý svědčí o vylití milosti na generaci posledních dnů.
„Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Galatským 2:20).
Mohl bych vytvořit desetiletý seriál o tom, jak sloužím, a minulo by se to účinkem. Avšak připomínání kříže a Ježíšova utrpení vede srdce k postoji služebníka. Nemůžeš přijít ke kříži jako zlomený, pošpiněný, bezcenný hříšník a být vykoupen, posvěcen a milován naším Spasitelem, aniž by tě to změnilo. Když přijdeš k Ježíšově kříži, zjistíš: „Jsem ukřižován spolu s Kristem.“
Pocit štěstí se objevuje a mizí podle našich měnících se okolností. Když se narodí nové dítě nebo vnouče, všichni se usmíváme. Vyhráli jsme dovolenou a jsme štěstím bez sebe! Šéf nám hodně přidá zrovna ve chvíli, kdy potřebujeme peníze navíc, a tak jsme v dobré náladě. Jenže nadšení je pouze dočasné. Nevyhnutelně se něco změní a naše štěstí vezme za své. Dítě je nemocné; dovolená nám proprší; naše pracovní místo je zrušeno kvůli sloučení dvou firem. Pozitivní pocity vyprchají. V nejlepším případě v nás zůstane pocit prázdnoty, v nejhorším případě budeme naštvaní.
Izaiáš prorokoval: "Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde." (Izaiáš 60:2-3)
Toto proroctví hovoří o posledních dnech, období, které začne, když světlo - Pán Ježíš Kristus - přijde do hluboké tmy. Izaiáš mluvil o Kristově slávě, která prozáří temnotu. Davy lidí z pohanského prostředí přijdou k Jeho světlu.
„V té době, kdy učedníků stále přibývalo ...“ (Skutky 6:1).
Ještě dnes jsem uvnitř zraněný malý kluk a Bůh je stále mým Otcem. Kamkoli jdu, hlídám si aby šel vedle mě, držel mě za ruku, vedl mě. Když zakopnu a spadnu, skloní se a zvedne mě. Opráší mi kolena, dá pusu na bolístku a jdeme dál po cestě.
Když se mi něco povede, vidím, jak se usmívá, tleská mi a podporuje mě. Když udělám něco špatného, dostanu za vyučenou. Když jsem unavený a nemůžu dál, podepře mě, popostrčí a povzbudí mě, abych se nevzdával. Když se bojím, vezme mě za ruku. Když jsem smutný, políbí mě.
Po léta byli lidé zvyklí slyšet mě kázat pokání a svatost a začali se mě vyptávat, když se mé zprávy začaly zaměřovat více na milost, usmíření a naději. Je pro to jednoduché vysvětlení.
Když jsem cestoval jako evangelista, neměl jsem příležitost poznat lidi, kterým jsem kázal. Nikdy jsem nebyl na jednom místě dost dlouho na to, abych objevil všechna zranění, potřeby a břemena Božích lidí. Ale nyní jako pastor v Times Square Church slyším z první ruky o všech těch problémech a pokušeních lidí v kongregaci, stejně tak jako v jiných církvích po celém světě.
Duch svatý mi objasnil, že veškeré mé modlitby jsou naprosto k ničemu, pokud se nemodlím ve víře. Mohu plakat, postit se, přimlouvat se, zoufale hledat řešení a usilovně zápasit na modlitbách, přesto to nemá na Pána vůbec žádný vliv – pokud tak nečiním s prostou dětskou vírou.
Boží Slovo říká: „Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane“ (Jakub 1:7).