Boží tajemství duchovní síly nalezneme v Izajášovi 30,15: „V obrácení [ke mně]a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství.“

Kdykoliv se nám od Pána dostane vysvobození, děkujeme mu z celého našeho srdce. A pak mu upřímně slibujeme, "Pane, od teď už nepůjdu nikam, ani nic neudělám dokud se tě nezeptám. Budu se za všechno modlit." Ale když přijde nová krize, myslíme si, že můžeme stát jen na našich starých plánech a úspěších a nakonec vše vezmeme do vlastních rukou.

Stará smlouva sestávala ze sady pravidel, takže platilo: "Když uděláš to nebo ono, Bůh ti dá život, ale jestli ne, mineš Boží požehnání." Samozřejmě lidé notoricky selhávali v dodržování Božího standardu, protože jeho zákon byl svatý. Důsledkem byl život v pocitech viny a zoufalství. Když nám Bůh dal svoji Novou smlouvu, neustanovil nový systém s novou sadou pravidel. Namísto toho nám poslal osobu.

Někteří z vás, kdo znáte Pána už dlouho, jste se možná dostali i do bodu, kdy si připadáte opomíjení. Máte rozsáhlé biblické znalosti, znáte hebrejský význam slov a s Bohem máte za sebou už nějakou minulost. A pak je vedle vás nadšený křesťan, který prostě věří, že s Bohem je vše možné. Má možná jen zlomek vašich znalostí, ale přitom ho potkávají věci, které vám unikají - věci, O kterých vám Bůh řekl, ale vám bylo zatěžko jim uvěřit.

Uvažujeme-li o své vášni pro Krista, musíme pochopit Kristovo učení o pokoře. „Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Matouš 23:12). Ježíš právě oslovuje farizee kvůli jejich pyšnému chování (23:5-7). Znají Písmo a umí je vykládat zástupům, jejich vlastní životy to však nedokazují.

Na téma Boží požehnání všichni rádi posloucháme kázání a čteme knihy. Bůh má opravdu v povaze dávat a nám se dostává pomoci, když se o Jeho povaze dozvídáme více. Chození s Kristem nás však musí pohnout od „získávání“ života k „dávání“ života. Ježíš v nás tuto změnu působí, když nahrazuje našeho světského ducha svým vlastním zbožným Duchem. Říká nám: „Dostalo se vám požehnání a nyní máte tato požehnání dávat druhým.“

V Božím zásahu v Sodomě je vidět Jeho milost, když doslova uchopil Lota s jeho rodinou a vytáhl je z města. „Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili.“ (Genesis 19:16).

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 10.0px 0.0px; line-height: 17.0px; font: 11.0px 'Times New Roman'} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 10.0px 0.0px; text-align: justify; line-height: 17.0px; font: 11.0px 'Times New Roman'}

Předpokládejme, že boxerský trenér vzal svého svěřence do izolovaného výcvikového tábora a strávil celou dobu jeho psychickou připravoul k velkému boji.

„Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu“ (1. list Janův 5,10).

Vezměme si všechny hrozné hříchy, kterých se Izraelci dopustili na poušti – reptání, stížnosti, modlářství, nevděk, vzpoura, smilstvo. Nic však nevzbudilo takový Boží hněv jako jejich nedůvěra v Něj. „Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? '“ (4. Mojžíšova 14,11).

Věřící křesťané běžně vykonávají celý katalog hříchů, avšak jeden z nich – nevíra – dává vzniknout všem ostatním. Nikoli nevíra agnostická či ateistická, nýbrž pochybnosti těch, kdo se nazývají Kristovým jménem! Těch, kteří jsou jeho dětmi, kteří říkají: „Já patřím Ježíši,“ a přesto si v srdcích živí pochybování. Tím hluboce zarmucují našeho Otce. Bůh bere hřích nevíry velmi vážně.