Czech Devotionals

V Izaiáši 37 vidíme příběh krále Ezechiáše.

Ezechiáš byl dobrý král. Bible říká, že chodil po cestách Páně a Bůh ho obdaroval a požehnal. Dostal se ale do těžké situace. Ocitl se v rozporu s asyrským králem, který obklíčil Jeruzalém, takže zcela zabránil přísunu potravin do města.

Uprostřed toho píše asyrský král v dopise Ezechiášovi:

„Nedej se klamat svým Bohem, na něhož spoléháš. Říkáš si, že Jeruzalém nepadne do rukou asyrského krále” (Izaiáš 37:10).

To je přesně ten druh sdělení, který nám ďábel, žalobce věřících, říká znovu a znovu.

Před mnoha lety mi Pán položil na srdce, abych vedl studium Bible v malém venkovském kostele ve velmi malém městě Pendleton. Byla to oblast Kanady o velikosti šedesáti čtverečních kilometrů bez jakéhokoliv křesťanského svědectví, o kterém bychom věděli.

Šel jsem do rady církve a řekl jim, kdo jsem a proč si chci pronajmout jejich kostel. Nakonec nám umožnili využívat budovu zdarma a dokonce poskytli správce, aby zapínal topení a v zimě odsával sníh.

Musíme si být plně vědomi intrik a metod nepřítele. Nejmocnější zbraní v satanově arzenálu je krutá lež — od mistra lháře! Jaká je jeho největší lež? To, že Bůh není věrný svému lidu.

Právě tak, jak to dělal během celých dějin, satan chce napadnout naše domovy, naše manželství, naše děti, naše zdraví, naši práci a kariéru, naši víru v Hospodina. Ježíš řekl Petrovi: “Satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici” (Lukáš 22:31).

„Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ (Lukáš 22:32) Pro mě je toto jeden z nejpovzbudivějších veršů v celém Písmu. Petr zakoušel mnoho zkoušek a Ježíš ho ujišťoval, že ať čelí čemukoliv, jeho víra neselže.

I když odmítl Krista, Hospodin ho neopustil – ani na moment. Tento dřív nebojácný učedník, nyní zlomený a trpící za svoje selhání, nikdy nebyl ani na moment sám. A milovaný, ani ty nejsi!

Máme citlivého, milujícího Otce, kterého nenechávají chladným naše pocity a slabosti. I Ježíš plakal v hodině zkoušky. On nejlépe zná naši bolest a poslal Svého Svatého Ducha, aby nás utěšil a promluvil slova naděje a pokoje do našich duší.

Je zajímavé, že když procházíme zkouškami, svět nás pozoruje a očekává, že v nejhorších chvílích budeme zpívat. Přiklad najdeme v Písmu.

Když se šli jednoho dne modlit, potkali Petr a Jan chromého muže, který ležel před chrámem a žebral o almužnu. Když uslyšeli jeho prosby, řekl Petr muži, aby se na ně podíval. Chromý muž očekával nějaký dar, avšak místo toho uslyšel, jak Petr říká: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Skutky 3,6).

V listu Židům je v hebrejském originálu text,  který mi přinesl požehnání, a tak bych se o něj chtěl s vámi podělit. "Když ke mně přistoupili úkladní pronásledovatelé, kteří jsou daleko od tvého zákona, pak jsi mi ty, Hospodine, byl nablízku se všemi svými věrnými nařízeními." (Žalm 119:150:151, volně přeloženo podle překladu Helen Spurrell)

Písně vítězství zpívané po vítězstvích nejsou skutečnými písněmi víry. Proč? Protože naše pochybnosti nejsou usmrceny tím, že zakusíme vítězství. Pohleďte, když prožijeme vítězné osvobození, vytryskne v nás dočasný proud chvály a vděčnosti. Máme přirozenou radost, protože náš Bůh milosrdně zasáhl navzdory našim pochybnostem. Ale co se stane s našimi pochybnostmi? Pouze se skryjí hlouběji v srdci.

Jen tak mezi námi, aby nedošlo k nedorozumění: Náš Bůh je jemný a milující Otec. Je čas plakat a ventilovat naše obavy. Právě nyní je mnoho v Těle Kristově přemoženo strachem z budoucnosti a z toho, jak si poradí.

Coby mnohaletý pastor neberu tuto věc na lehkou váhu. Často jsem se modlil: "Pane, požaduješ, aby se Tvůj lid radoval, když jsou nezaměstnaní a přicházejí o svoje domovy? Jsou zoufalí, protože trpí. Není jim do zpěvu. Nemohl by jsi jim ulevit?"