Kdysi jsem slyšel misionáře mluvit o velkých probuzeních po celém světě. Bylo jasné, že v každém případě je "duch modlitby" vázán na poslední sklizeň. Ve Vietnamu, v Číně, na Sibiři, v Amazonii či v Africe se Boží lidé modlí s ohněm a zarputilostí – pláčou a volají k Bohu, hledají Jeho tvář, jednají s hříchem a obracejí se ke spravedlnosti.
Podívejme se na Danielovu modlitbu: “Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitby a prosby svého služebníka. Kvůli sobě samému, Pane, rozjasni svou tvář nad svou zpustošenou svatyní. Nakloň své ucho, Bože můj, a slyš! Otevři své oči a pohlédni na naše trosky, na město, jež nese tvé jméno! Neprosíme tě pro svou vlastní spravedlnost, ale pro tvůj veliký soucit” (Daniel 9:17-18).
Slovo modlitba je v Bibli používáno vždy jen jako označení pro volání či prosbu, která je vyjádřená. Jinými slovy, není to soukromá věc či meditace. Modlitba má zákonitě něco společného s hlasem!
List Titovi nám sděluje, že milost, která nám je dána, je moc nad hříchem, abychom mohli žít rozvážně a svatě. “Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista” (Titus 2:11-13).
Nezáleží na tom, jaký druh manifestace považuješ za tzv. probuzení. Není to skutečný Boží pohyb, pokud není zaměřen na sklizeň. Déšť Ducha Svatého totiž vždy způsobuje sklizeň duší.
Bůh vylil Svého Ducha o Letnicích , aby svlažil a připravil půdu pro semeno evangelia. Duchem naplnění věřící byli vysláni z vrchní místnosti do celého světa získávat učedníky Ježíše Krista.
Po téměř dvou tisících let setí a růstu je nyní čas sklizně! Všichni, co až dosud zemřeli v Kristu, představují první ovoce rané sklizně. Pán stále trpělivě čeká na svou poslední ohromnou sklizeň.
“Ježíš je nádherný.” Zdráhám se používat toto sousloví, protože ukazuje příliš málo z úchvatného množství jeho slávy. A nepoužívám slovo “nádherný” tak, jak se obvykle užívá, např. “Není překrásná?” nebo “Není pohledný?” Nemůžeme změřit hloubku Ježíšovy krásy — jak je slavný, úžasný, podivuhodný, oddělený a jedinečný.
Přes to stojí za to všechny jeho atributy opakovat znovu a znovu a znovu. Ježíš je starostlivý, laskavý, vzácný. Je plný vznešenosti a krásy. Budí úžas, je silný a mocný. Je bystrý, moudrý a výjimečný. A nikdy nezklame!
Pavel napsal věřícím do Tesaloniky: "Plamen Ducha nezhášejte." (1. Tesalonickým 5:19) Kupodivu ačkoli je Duch svatý plně Bohem, věřící jako já nebo ty zcela reálně mohou přerušit Jeho práci a zhášet Jeho svatý oheň.
Slova Davida: „Před lidskými syny prokazuješ svou dobrotu těm, kdo v Tobě hledají útočiště. Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti“ (Žalm 31:19 - 20).
Přišel čas, abychom se uchýlili do samoty s Kristem a vylili mu svá srdce.
Až se na nás přižene zuřivá vichřice, každý budeme potřebovat osobní a jedinečný zdroj, který nám dodá sílu. Nikdo z nás nebude moci vzdorovat bouřce pouze vlastní silou či silou druhého člověka. Tehdy nás nebude moci podržet ani kolega, pastýř, přítel, či snad Boží prorok.
Autor listu Židům vyzdvihuje svědectví těch křesťanů, kteří byli posíleni skrze modlitbu: „…kolik zápasů a utrpení jste po svém osvícení museli podstoupit…někdy vás vystavovali urážkám a ponižování…a s radostí jste nesli ztrátu svého majetku“ (Židům 10, 32–34).
Zamyslete se nad tím takhle: lidé, o nichž se zde píše, ztratili své domovy, živobytí, všechno. A přesto byli spolu se svým pastorem Pavlem schopni svědčit: „Navzdory každé zkoušce, která nás potkala, stál Pán vždy na naší straně. Přicházel každý den a dával nám tolik síly, kolik jsme potřebovali.“
"Při mé první obhajobě se za mne nikdo nepostavil. Všichni mě opustili - kéž jim to není počítáno! Pán ALE stál při mně a posílil mě,.... a Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachová mě pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků. Amen". (2. Timoteovi 4:16-18)
Slovo ALE, které Pavel použil v tomto textu, je tu ve významu "přesto". Říká nám, že "Pán stál při mně a posilnil mě, přes všechny ty těžké časy, kterými jsem procházel." Pavel věděl, že když se přimkne k Pánu, Kristus při něm bude stát.
„Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy“ (2. Korintským 6:2, zdůraznění přidáno).
Toto poselství platí pro všechny, kdo odpadli nebo se odvrátili od Pána. Podle apoštola Pavla, jenž napsal tento verš, „Dnes je den milosrdenství a milosti.“ Jinými slovy, pokud chceš uvěřit, nyní je ten správný čas.
Tento Pavlův výrok je jak pozváním, tak i varováním. Varování je následující: „Nepromrhej Boží milost. Neignoruj, neopomíjej, ani neodvrhuj Boží nabídku milosti. Reaguj na ni teď, když je ti nabízena.“