Žalmista David nám připomíná, že Bůh je velký i uprostřed nesmírných katastrof. Naše současné záplavy teď mohou kolem nás hlasitě hučet, ale Bůh kraluje nad vší přírodou. Jen On má všechno pod kontrolou.
David rezonuje hlasy těch, kdo mají duše zaplavené. "Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi! Hluboko klesám do bahna beze dna, kolem mě vodní hlubina - ta záplava mě přemáhá! Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Boha, ztrácím zrak!" (Žalm 69:2-4)
Když král David skládal, žalmy, stavěl svou víru na rostoucím poznání Boží velikosti.
„Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná…protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh“ (Žalm 86,8.10).
Podle Davida všechny naše úzkosti a strachy pominou, když budeme poznávat Hospodinovu velikost. David mluví o mnoha rozměrech velikosti našeho Pána, aby budoval naši víru.
„Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu“ (Žalm 95,3-4).
Víra je přikázání a Bůh odpovídá těm, kdo v ní stojí. Většina písemných svědectví, která chodí k nám do kanceláře, obsahuje tuto pravdu. Ve všech případech, kdy věřící člověk uvedl pravdu Božího Slova do praxe, k němu Ježíš přišel. A Jeho pečující Duch utěšil a dal mu novou sílu v těch nejtěžších chvílích.
Není samozřejmě vždycky snadné stát ve víře, když prožíváte těžkosti. Často prostě nemáme sílu, když nás přemůže bolest. V takových chvílích se křesťanům může stát, že si nechají Boží zaslíbení proklouznout mezi prsty.
Apoštol Pavel byl nebojácný člověk. Jak našel takovou důvěru a radost uprostřed těžkostí, nejistoty a odporu? A jak můžeme my nalézt to samé v době, ve které nyní žijeme?
V první řadě, když se trápíte pro bolest ostatních, Hospodin vám dá radost! Dnes se spousta lidí kvůli něčemu trápí – kvůli ztracené práci, zmatenému či rezignovanému partnerovi, přetrvávající nemoci, milovanému, který bojuje s bídou.
Když Ježíš otevřel naše oči a my vidíme lidi, jak je vidí On, už nedokážeme dále klidně sedět, zatímco všude kolem nás bezcílně bloudí životem zraněné duše. Soucit a nečinnost nejdou dohromady. Není možné zůstat dál netečný.
Apoštol Jan píše:„Podle toho se poznají děti Boží a děti ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha“ (1.Janova 3:10). Může být Boží Slovo jasnější? Je to zkušební test, kterým zjistíme, jestli jsme opravdovými následovníky Ježíše a Jeho děti v závislosti na úrovni našeho soucitu s druhými.
Naše církev má webové stránky, kde dostáváme zprávy od křesťanů z celého světa. Poslední dobou mnozí věřící z různých národů píšou stejnou věc: Strach začíná vládnout. Jak je prorokováno v Písmu, Bůh se snaží zatřást vším, čím se dá, a je těžké porozumět všem změnám, které se dějí.
Uprostřed toho všeho se šíří úzkost, vůči které nejsou ani křesťané imunní. Mnozí píšou o svých životních bouřkách: finanční krize, stres v rodinách, deprese, zármutek. Mnozí jsou tím nadmíru zavaleni – a vypadá to, že problémy nepřestávají přicházet.
p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; line-height: 10.8px; font: 12.0px 'Times New Roman'} p.p2 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; line-height: 10.8px; font: 12.0px 'Times New Roman'; min-height: 15.0px} p.p3 {margin: 0.0px 0.0px 10.0px 0.0px; text-align: justify; line-height: 17.0px; font: 12.0px 'Times New Roman'}
Když Boží muž (nebo žena) konají Boží dílo, nepřátelské síly k nim přicházejí s velkou zuřivostí.
V Getsemane Ježíš řekl: „Má duše je smutná až k smrti“ (Matouš 26:38). Dokážeš si představit, jak Boží Syn trpí v noci zmatení? Nevěděl snad, že vyhlásí úplné vítězství nad peklem a smrtí? Neměl snad vrozený smysl pro nasměrování a svůj úděl, když věděl, že je s ním Otec?
Generace křesťanů říkají, že nejtěžší částí víry je poslední půlhodina. Chci zde dodat, že noc zmatení často přichází těsně před vítězstvím, hned jak odchází tma a začíná svítat.
Když nás Duch přiměje, abychom hovořili s láskou, máme tak činit. Nedávno jsem při obědě se svou manželkou pocítil, že mám říci jednomu číšníku, že ho Ježíš miluje. Neodpověděl, později ale jsem jej uviděl, jak říká někomu jinému ze svých kolegů, co jsem řekl. To vyvolalo zvědavé pohledy naším směrem. Potom se stalo něco zajímavého. Když jsme odcházeli, zastavil mě jiný číšník a požádal mě, jestli bych se s ním nemodlil!
Když Bůh říká: „Použiji tvůj život pro svou slávu,“ často zapomeneme, že meč se nevyrobí v houpacím křesle ale na kovadlině. Přijde žár, vyklepávání, ohýbání, přetváření. Je to nutné a zabere to určitý čas. Ale my v tomto procesu začneme křičet: „Pane, myslel jsem, že jsi říkal, že budeš používat můj život, ale místo toho jsem se ocitl v ohni. Ach, Ježíši, pomoz mi! “
Pán ti odpoví: „Řekl jsem ti, že jsem se rozhodl použít tvůj život pro mou slávu! Ale nepoužiji tě, dokud nebudeš připraven.“