Když Bůh říká: „Použiji tvůj život pro svou slávu,“ často zapomeneme, že meč se nevyrobí v houpacím křesle ale na kovadlině. Přijde žár, vyklepávání, ohýbání, přetváření. Je to nutné a zabere to určitý čas. Ale my v tomto procesu začneme křičet: „Pane, myslel jsem, že jsi říkal, že budeš používat můj život, ale místo toho jsem se ocitl v ohni. Ach, Ježíši, pomoz mi! “

Pán ti odpoví: „Řekl jsem ti, že jsem se rozhodl použít tvůj život pro mou slávu! Ale nepoužiji tě, dokud nebudeš připraven.“

Když hovoříme o naprosté důvěře v Krista, myslíme tím důvěru nejen v Jeho spásnou moc, ale i v Jeho moc udržující. Musíme věřit Jeho Duchu, že nás bude držet při životě a přizpůsobovat nás do Kristovy podoby.

Dřív jste byli Bohu odcizeni, odříznuti od Něj zlými skutky. Jaké dobré skutky jste udělali pro to, abyste se s Bohem usmířili? Žádné! Ještě nikdo nikdy nebyl schopen se učinit nebo udržet se svatým. Vstupujeme do Kristovy svatosti pouze vírou, když věříme tomu, co říká Boží Slovo: "Když jste v Kristu, jste svatí, jako On je svatý".

Víme, že Bůh nadpřirozeně ochraňoval Izrael. U hořícího keře byl Mojžíš připravován na to, aby Bohu dokázal důvěřovat, že celé to slavné dílo dovede do konce. Zjistil něco o Boží podstatě, něco, co mu později pomáhalo věřit, že to Hospodin opravdu uskuteční. Jaká Boží vlastnost to byla? Jeho svatost!

Mojžíš byl sám na hoře Chorebu a pásl stádo ovcí svého tchána, když jeho pozornost upoutal zvláštní pohled – keř byl v plamenech. Když přistoupil blíže, aby se na to podíval, zavolal ho z keře Hospodin.

„Řekl si: „Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří.“ Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku  keře“ (2. Mojžíšova 3,3-4).

Keř hořel proto, že v něm byl přítomen Hospodin, neshořel však. Byl obrazným zpodobněním Boží svatosti.

Jenom Ježíš Kristus, náš Spasitel, je dokonale svatý. Protože jenom Ježíš je svatý a dokonalý, Bůh nepřijímá žádného člověka. Tím pádem, jestli máme být naším nebeským Otcem jednou přijati, musíme být v Kristu, jedině skrze Kristovu milost, ne skrze naše zásluhy.

„Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství“ (Efezským 2:16). „Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj“ (2:15).

Náboženští lidé mají sklon se zaměřovat více na temnotu než na světlo. Slyšel jsem tolik křesťanů v hořkosti vykřikovat slova: "Kultura je špatná", nebo " Vláda je na vinně, " a také "tato zvláštní zájmová skupina má špatný vliv." Pokud chodíte jako Ježíš, nebudete proklínat temnotu, protože jste zaměřeni na světlo, které přinášíte. Dovolte mi to vysvětlit.

Ve třetí kapitole knihy Skutků čteme, jak Petr s Janem uzdravili chromého žebráka u brány vedoucí do chrámu. Početný zástup přihlížejících užasl nad tím, co právě viděl. Znali toho muže už několik let a jeho uzdravení nemohli popřít. Když se na to lidé zeptali učedníků, Petr jim odpověděl: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše“ (Sk 3:12-13).

Otcovu lásku je možné předávat směrem k nám pouze skrze Ježíše Krista. Podle Janova evangelia veškerá Otcova láska přebývá v Kristu: "Z jeho plnosti jsme my všichni vzali." (Jan 1:16) Možná se zeptáš: "Co je tak důležitého na vědomí, že Boží láska se k nám dostává skrze Ježíše Krista? Jak to ovlivňuje naše každodenní životy?"

Kdy tě Bůh přestane milovat? Jedině až přestane milovat svého vlastního Syna, což je nemožné. Kristus říká: „Otec miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce“ (Jan 13:1). To nám pomáhá lépe pochopit slova Judy, jenž nás nabádá: „Uchovejte se v lásce Boží“ (Juda, verš 21). Říká nám: „Uchopte tuto pravdu. Držte se jí a nikdy ji neopusťte. Poznání Boží lásky vás bude potěšovat a posilovat. Osvobodí vás a zachová vás svobodné.“

Zůstávat v Boží lásce znamená věřit a neustále důvěřovat v jeho lásku, i když máte potíže.

„Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu“ (List Judův 20-21).

Když čtu v Bibli tyto verše, slyším, jak mi Duch svatý jemně šeptá: „Davide, chci, abys vstoupil do plnosti a radosti mé lásky. Znáš teologickou teorii. Ale ještě jsi nezažil opravdový odpočinek duše, který přichází, když zůstáváš v mé lásce. Až doposud jsi v tom byl pouze po kotníky. Je zde však celý oceán, v němž můžeš plavat.“