V popisu Boží zbroje nazývá Pavel Boží slovo „meč Ducha“ (Efezským 6,17). Bible tedy není pouhou knihou; je Slovem oživeným Duchem svatým. A je zbraní používanou v duchovních bojích. Jak autor listu Židům říká, „Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá myšlenky a úmysly.“ (Židům 4,21)

Satan se pokouší církev odklonit od jejího poselství, jehož centrem je Ježíš Kristus. Nejde mu o nic menšího než o to, aby se Boží lid odvrátil od svého poselství. Jedním ze způsobů, které si používá, je to, aby křesťané zabředli do politických záležitostí natolik, že je to naprosto pohltí. Když k tomu dojde, politika se stane tím hlavním, o čem se budou lidé bavit. Nikdo už pak nebude hořet touhou po Ježíši.

Pavel vyjádřil svoji starost o církev Ježíše Krista, když se modlil: „Kéž vám Bůh zjeví nejen dřívější Kristovu velikost, ale i jeho nynější velikost.“ A toto je jeho modlitba: „Abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu“ (Efezským 1,18-19).

Satan nemůže otestovat ani otřást vírou žádného Božího dítěte bez Pánova svolení. Jednoduše řečeno, Bůh má záměr a plán s každou zkouškou, kterou Satan přináší do našich životů. Ježíš varoval apoštola Petra: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici“ (Luk 22,31).

Slovo vysvětluje, že hlavním cílem Satana je zničit víru těch, kteří slouží Ježíši. Ale mnoho věřících považuje za úžasné, že Pán umožnil Satanovi přístup k Petrovi, aby ho vyzkoušel.

V dnešních těžkých časech se lidé snaží zoufale nalézt klid a naději. Touží poznat pravdu, jak se píše v Izajáši: „Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje“ (Iz 26,3). Budou sledovat Boží děti, a uvidí, jak Pán pečuje o ty, kteří patří Jemu.

Mnoho lidí potřebuje obnovení po celoživotním zlomení srdce. Když jsou zranění opravdu hluboká, snaží se je někteří potlačit a nedovolí emocím vyplavat na povrch, protože jsou příliš bolestivé na to, aby jim dokázali čelit. Dokonce i křesťané pochovávají své zápasy a bolesti v srdci a schovávají se za studium Bible nebo službu Bohu.

Jak se v praxi naučíme milovat druhé tak, jako nás miluje Kristus? Jan píše: „Sestry vzkázaly Ježíšovi: ‚Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.‘ Když to Ježíš uslyšel, řekl: ‚Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.‘ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.“ (Jan 11,3–6)

Nic nepohne srdcem našeho Boha více než duše, která je naplněna zármutkem. Zármutek je definován jako „hluboké trápení“ nebo ‚zármutek způsobený extrémním utrpením“. Izajáš nám říká, že sám Hospodin poznal tuto nejbolestnější emoci: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi“ (Izajáš 53,3).

Pokud jste opravdu milovali a následovali Ježíše, ale nyní jste chladní a lhostejní, Duch svatý vás zve, abyste se vrátili do milosrdné Kristovy náruče. Slyšte prosím, co říká Duch svatý: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví“ (Zjevení 2,7).

Duchovní chlad vede k tvrdosti srdce. Právě to má Pavel na mysli, když mluví o Kristově návratu: „Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha.“ (2. Tesalonickým 2,3) Ti, kteří „nepřijali a nemilovali pravdu“ (2 Te 2,10), propadnou klamu; budou věřit spíše lži než pravdě.

„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ (Efezským 2,4-6)