Jeden misionář nám napsal o svém odchodu z funkce. „Cítil jsem, jako by mě Bůh přivedl na poušť a pak mě nechal napospas větru. Službu jsem opustil ve stavu naprostého zděšení a hořkosti. Teď už vidím, v čem byl můj problém. Nezapustil jsem kořeny důvěry. Když přišly zkoušky, nespoléhal jsem se na Boží slovo a Boží věrnost Zapomněl jsem na jeho slib, že mě nikdy nezklame.“
V dnešní církvi se hodně učí o Boží autoritě a Boží moci. Když to slyším, okamžitě si vzpomenu na Eliáše. Tento prorok žil v podobné době duchovního úpadku, kdy lidé Boha vůbec nectili.
Bible nás učí, že pravá víra doufá i v beznaději, vyhlašuje existenci toho, co není, a přináší život tam, kde je smrt. Bůh nám chce nadpřirozeně dávat duchovní vhledy a pochopení, abychom se už nedívali na lidi, okolnosti a situace, jako jsme to dělali předtím. Chce, abychom hleděli novýma očima, vírou, nadpřirozeně, jako on se dívá. „Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.“ (1. Samuelova 16,7)
Ježíšova církev je místem, kde hříšníci činí pokání srdcem i ústy. Apoštol Pavel potvrzuje: „‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci‘, je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává ke spáse“ (Římanům 10, 8-10).
Apoštol Pavel říká o Bohu: „spasil nás a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy“ (2. Timoteovi 1,9).
„Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: ‚Tu jsem‘, jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.“ (Izajáš 58,9)
Důvod, proč se modlíme, postíme a studujeme Boží slovo, je, že chceme být slyšet v nebi. Ale Pán k tomu přikládá velké „jestliže“. Prohlašuje: „Pokud chcete, abych vás vyslyšel, musíte se podívat na problémy svého srdce. Ano, uslyším vás - pokud přestanete ukazovat prstem na ostatní a přestanete o nich mluvit neuctivě.
Jobův příběh a jeho katastrofální utrpení je dobře známé. V nejhlubším zoufalství Job prohlásil: „Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.“ (Job 9,23) Těmi slovy chtěl Job vyjádřit: „Nevyplatí se být svatý nebo přímý. Bůh se chová stejně k bezbožnému jako k čistému. Oba trpíme, tak nač se snažit chodit přímými stezkami?“
Lidé jsou nešťastnější než dřív. To může znít překvapivě díky veškerému pokroku, který lidstvo dosahuje. Ekonomové nám říkají, že jsme nejbohatší generací v historii. Máme více volného času na různé aktivity a zábavu než kdykoli jindy. Máme také více moderních vymožeností než kdy jindy. Lékařský pokrok rok co rok roste.
Saul, po svém dramatickém obrácení na cestě do Damašku (viz Skutky 9, 1-8) krátce navštívil apoštoly v Jeruzalémě a vrátil se do rodného města Tarsu. Později za ním Barnabáš přišel a přesvědčil ho, aby se k němu připojil a pomohl církvi v Antiochii, kde působila zjevná Boží milost (Skutky 11, 9-26). Oba se připojili k dalším prorokům a učitelům a sloužili tam mnoho měsíců, čímž posilovali víru věřících.
„Toho dne Hospodin zachránil Izrael z ruky Egypťanů … Mojžíš a synové Izraele zpívali Hospodinu tuto píseň: Budu zpívat Hospodinu, protože se slavně vyvýšil“ (Exodus 14,30 a 15,1).
Bůh chce, abys vyšel z bouře, kterou prožíváš a chválil ho! Připravil pro tebe cestu ven z temné noci a má v plánu ukázat tě světu jako zářný příklad věrnosti k svému lidu.
Většina křesťanů ví, co se stalo u Rudého moře a jak Bůh zázračně vysvobodil vyvolený lid. Přesto se možná divíte, jak tento příběh souvisí s uctíváním Boha.