Káleb, jehož jméno znamená „silný, statečný“ je typem křesťana, který vytrval až do konce. Byl blízký přítel Jozua a chodil neustále s Pánem.

Káleb byl jedním ze zvědů, kteří přešli Jordán. Když tam byl, Duch svatý přitáhl jeho pozornost k Chebrónu – místu smrti. Když s úžasem vyšplhal na posvátnou horu, jeho duši zaplavila víra. Byli zde pohřbeni Abraham se Sárou, stejně jako Izák a Jákob. O několik let později zde začalo Davidovo království. Káleb dokázal ocenit toto posvátné místo. Od této doby chtěl Chebrón za svůj majetek.

Někteří křesťané se rozhodli jít „střední cestou“ a mají mnohé společné charakteristické rysy se kmeny Ruben, Gád a polovina kmene Manases, které zůstaly před Jordánem - odmítají opustit své modly a zemřít světu. Jejich hebrejská jména je odhalují.

Ruben znamená: „hleďte, syn!“ Byl Jákobův prvorozený, ale ztratil své prvorozenství, protože se nechal pohánět chtíčem. Ruben spal s ženinou svého otce a Jákob v hodině smrti o něm řekl: „Jak voda vzkypěl jsi – ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit.“ (Genesis 49,4)

„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích!“ (Efezským 1,3) Pavel nám říká: „Všichni, kdo následují Ježíše, jsou požehnáni duchovním požehnáním v nebesích, kde je Kristus.“ Jak neuvěřitelné zaslíbení pro Boží lid.

Tento slib se ovšem stává pouhými slovy, pokud nevíme, co je duchovní požehnání. Jak si můžeme užívat požehnání, která nám Bůh slibuje, pokud jim nerozumíme?

Každá generace křesťanů si musí zkontrolovat, jestli její poslání a činy ctí Boha. Neustále se musíme ptát: „Stále ještě věrně a obětavě sloužíme Pánu a svému bližnímu? Nebo už máme postoj ‚žehnej mi‘?“

Když se Ježíš zeptal otce démonem posedlého syna na to, jak dlouho to už má, muž mu odpověděl: „Od dětství“ (Marek 9,21). Jinými slovy: už dlouho. Dlouho přetrvávající obtíže zažehly v otci touhu hledat Boží pomoc. Bůh použije obtížné období tvého života, aby v tobě probudil touhu ho hledat a uvěřit v jeho osvobození.

Tato zpráva je určena pro každého křesťana, který je na pokraji vyčerpání, přemožen svou současnou situací. Býval jsi věrným služebníkem, živil jsi ostatní a věřil, že Bůh může pro svůj lid udělat cokoli. Přesto máš teď přetrvávající pochybnosti o Boží vůli v současném boji.

Pomysli na ty v těle Kristově, do kterých jsi zasel slova víry a naděje, na lidi, kteří stáli před zdánlivě beznadějnými situacemi. Naléhal jsi na ně: Počkejte! Bůh dělá zázraky a jeho sliby jsou pravdivé. Neztrácejte naději – bude odpovídat na váš pláč.

Boží lid potřebuje velké vylití Ducha svatého, nadpřirozený dotek ještě větší než o Letnicích. Ježíšovi následovníci o Letnicích nemuseli mít obavy z nukleárních zbraní. Netřásli se, protože celosvětová ekonomika nebyla na pokraji kolapsu.

Je jasné, že potřebujeme moc Ducha svatého, abychom mohli čelit posledním dnům. Vskutku, volání, které zní nyní, znělo i ve dnech proroka Izajáše: „Kéž bys roztrhl nebe a sestoupil … abys dal poznat své jméno.“ (Izajáš 63,19 - 64,1)

Pisatel Listu Židům sděluje svým čtenářům: „Po takové době už jste měli být dávno učiteli“ (Židům 5,12). To jsou silná, smělá slova. Koho přesně pisatel oslovuje? Koho kárá? Kniha Židům nám ukazuje, že mluví k věřícím, kteří byli do biblických pravd dobře uvedeni. Jinak řečeno, čtenáři dopisu vyslechli mocná kázání mnoha pomazaných služebníků.

Vezměme v potaz vše, čemu byli tito křesťané vyučováni:

·   „Hospodin Mojžíšovi odpověděl: ‚Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.‘ Mojžíš mu řekl: ‚Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!‘“ (Exodus 33,14-15)

Mojžíš věděl, že to je Boží přítomnost, která je oddělila od ostatních národů. To stejné platí i dnes o Božích lidech. Jediná věc, která je odděluje od nevěřících, je Boží přítomnost a Boží vůle, která je vede a pracuje skrze ně. Boží přítomnost vyhání strach a zmatek.

„Vždyť je napsáno: ‚Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘“ (1. Petrův 1,16) Jsou dva prvky Ježíšova života, které mají být také součástí našeho života. To znamená, že máme být svatí a pomazaní. Někteří křesťané by mohli být zastrašeni, když toto slyší. „Jistě, žiji morální život a snažím se být zbožný - ale svatý? A pomazaný? Jak se to může stát se všemi mými selháními?“