„Hle, Hospodin nechává zemi zpustnout a pustoší ji, rozvrátí její povrch.“ (Izajáš 24,1) Prorok Izajáš varuje, že v posledních dnech Bůh „rozvrátí její povrch“. Podle proroctví přijde na zemi náhlý soud a změní naprosto všechno v jediné hodině. Během tak krátkého času bude celý svět svědkem rychlého pádu a destrukce města i národa, a svět už nikdy nebude stejný.

Všichni selháváme a budeme i dále selhávat. Ale mnozí v Kristově těle si o sobě myslí, že jsou naprosto neúspěšní ve všem. Jsou přesvědčeni, že nic nedokážou udělat nebo říct správně, a opakovaně se odsuzují.

Ježíš dělal úžasné zázraky! Vykázal z posedlého člověka legii démonů; okamžitě uzdravil ženu z krvotoku, který ji trápil celé roky; dvanáctiletá dívka, dcera představeného synagogy, byla vzkříšena z mrtvých. Kdykoli Ježíš udělal takový mocný čin, řekl těm, které osvobodil: „Tvá víra tě zachránila“ (Marek 5,34; 10,52; Lukáš 7,50; 8,48; 17,19; a 18,42).

„Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává“ (Žalm 145, 8-9).

Kdybych se tě zeptal, jestli jsi milosrdný, pravděpodobně bys odpověděl: „Myslím si, že milosrdný jsem. Soucítím s těmi, co trpí, jak nejlépe umím. Pokouším se pomáhat druhým, a když mě lidé zraní, odpustím jim a nechovám k nim zášť.“

„Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla z nejzazších končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost – a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“ (Matouš 12,42)

Královna ze Sáby byla v nitru znepokojena zásadními životními otázkami – o Bohu, o budoucnosti, o smrti – a toužila na ně znát odpovědi. Ale ani její bohatství, ani sláva, ani její rádcové jí tyto odpovědi dát nemohli. A pak uslyšela o nejmoudřejším muži, který kdy žil – o králi Šalomounovi.

V evangeliu Jana ve 14. kapitole Ježíš říká, že přišel čas, abychom pochopili své nebeské postavení v něm. Ježíš vysvětloval učedníkům: „Protože já žiji, také vy budete žít. V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14, 29–20) „Ten den“, o kterém mluvil Ježíš, je právě teď. Stručně řečeno, musíme porozumět svému nebeskému postavení v Kristu.

Ačkoli můžeme být osvobozeni od odsouzení, nikdy nebudeme úplně zbaveni bojů v mysli. Jak nám ukazuje Pavel, jde o projev duchovního světa, ve kterém žijeme. „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Efezským 6,12)

Kde je nebe? Co tam budeme dělat? Nevíme, kde je nebe, ale víme, že přichází nové nebe i nová země.

V nebi se naučíme věci, které lidská mysl na zemi nedokáže obsáhnout. Budeme mít přístup k samotnému Kristu, který je neomezený. A nepochybně nás bude vyučovat o všech věčných věcech.

Z Bible víme, že ti, kdo skutečně všechno vydali Kristu, jsou opravdu odhodláni hledat ho celým srdcem a myslí a poslouchat jeho slovo, prochází bouřemi a zkouškami: „Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.“ (Žalm 34,20) Kromě toho jsou neustále terčem ďáblovy závisti.

V Žalmu 21 píše David v podstatě toto: „Pane, vyléváš na mě požehnání a milující laskavost, dříve než vůbec mohu požádat. Nabízíš mi víc, než si dokážu představit.“