Jakub řekl: „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.“ (Jakub 3,14)

Jako poslové Kristova evangelia nemůžeme mít v srdci žárlivost nebo závist. Jakub objasňuje, že to nám zabraňuje, abychom vydávali svědectví s duchovní autoritou, protože žijeme ve lži.

Boha vždy potěší, když mu důvěřujeme. Pokládá nás potom za spravedlivé, jako pokládal za spravedlivého i Abrahama, protože jsme kladně zareagovali na výzvu svěřit všechny naše zítřky do jeho rukou (viz Římanům 4,3). Také Ježíš nás povolává k tomuto způsobu života: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6, 31-33).

„Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita“ (2. Kor 7,6).

Pavel podnikl služební cestu do Troady, kde se k němu měl připojit jeho duchovní syn Titus. Toužil vidět svého zbožného syna v Kristu a věděl, že jeho duch bude povzbuzen Titovou přítomností. Když však přijel do Troady, Titus tam nebyl.

„Hledám tě celým svým srdcem … Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil … Přemýšlím o tvých nařízeních a hledím na tvé stezky.“ (Žalm 119, 10-11.15)

V Písmu je mnoho hebrejských a řeckých slov, která vyjadřují jemné rozdíly, hloubku a význam Božích závazků a „usnesení“ směrem k nám a našich slibů a rozhodnutí před Bohem. Definice myšlenky „usnesení“ ve Starém a Novém zákoně je: „Božské nařízení; prohlášení skutečného záměru a pevné vůle; výzva, která má být zodpovězena; odhodlání srdce a vůle; rozhodnutí, které vyhlásí nové období, začátek nebo konec období nebo chování; veřejné nebo osobní prohlášení nebo prohlášení, odrážející skutečné odhodlání a hluboký záměr.“

„Chizkijáš … činil to, co je dobré, správné a pravé před Hospodinem, jeho Bohem. Všechno dílo, které začal – ohledně služby Božího domu, ohledně zákona a ohledně příkazu hledat svého Boha – činil celým svým srdcem a dařilo se mu.“ (2. Paralipomenon 31, 20-21)

Uzdravení, která konal Kristus, přítomní lidé okamžitě viděli. „Tu řekne ochrnutému: ‚Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.‘ A on vstal a odešel do svého domu.“ (Matouš 9, 6-7) Nemocný muž s pokrouceným tělem ležel u rybníka Bethesda a najednou prodělal viditelnou fyzickou změnu, takže mohl běhat a skákat (viz Jan 5, 5-8). To byl zázrak, který ohromil a pohnul s každým, kdo jej viděl. Další okamžitý zázrak!

Přemohly tě někdy okolnosti natolik, že jsi volal k Bohu: „Pane, pomoz mi! Nevím, jak se v tuto chvíli modlit, tak slyš volání mého srdce. Vysvoboď mne z této situace!“?

Někdy jen tiše stojíme a víme, že Pán nás vysvobodí. Věřím, že přesně tohle prožíval David, když ho zajali Filištíni. Žalmista napsal: „O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se“ (Žalm 34,3).

Představ si, že bys byl svědkem uzdravení za uzdravením, zázraku za zázrakem, jednoho neuvěřitelného divu za druhým. Byl bys na kolenou a chválil Boha, ne? Pravděpodobně by sis řekl: „Nikdy už nebudu pochybovat o moci Krista, který uzdravuje a dělá zázraky. Od nynějška budu pevně věřit, nehledě na to, co přijde.“

Každý chce být poctěn. Svět to ví a obchody toho využívají. Nabízejí různé speciální nabídky, abychom s nimi uzavřeli obchod. Hotely, aerolinky a další nabízejí zlaté, stříbrné a bronzové odměny za využívání jejich služeb. Čím více někdo podporuje jejich službu, tím větší slevy a odměny od nich získá. Tak způsobí, že bude hrdý na to, že si vybral právě jejich služby.