„A já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele“ (Lukáš 22,29-30).
Ježíšovi následovníci museli být nadšeni, když to zaslechli. Jejich budoucnost byla naprosto zajištěná. Pán sám řekl, že se mají zaměřit na to, že budou v nebi vládnout a panovat s ním ve věčnosti.
Když jste poznali Ježíše, vaše srdce pravděpodobně dostalo jasný směr. Zažili jste Boží uzdravující lásku a stejně jako mnoho nových křesťanů jste toužili ji sdílet s ostatními, evangelizovat a sloužit. Když jste se v novém životě posunuli kupředu, začali jste lépe poznávat svou roli v Božím království a své obdarování ke službě Jemu.
„Bez moudrého vedení národ upadá, jde ovšem kupředu, má-li dostatek dobrých rádců.“ (Přísloví 11,14)
Boží slovo mluví jasně o důležitosti moudrého výběru blízkých spolupracovníků nebo přátel. Všichni máme rádi přátele se společnými zájmy a koníčky, ale měli bychom si vybrat lidi, kteří mají vysoké morální standardy a ušlechtilé principy. Špatní přátelé se často pokusí něco od vás získat nebo vás využijí pro vlastní sobecké zájmy. Řeknou vám, co chcete slyšet, i když to pro vás není dobré; ve skutečnosti hloupá rada může mít tragické následky.
Než Boží prorok Daniel dosáhl osmdesáti let, přežil dva babylonské krále, Nebúkadnesara a jeho syna Belšazara, a poté sloužil za krále Dariuse. Daniel byl vždy mužem modlitby a nezamýšlel to změnit ani ve stáří.
Král Darius povýšil Daniela do nejvyššího úřadu v zemi, pověřil ho formováním vládní politiky a vyučováním všech soudních jmenovatelů a intelektuálů: „Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království“ (Daniel 6,4).
Když byl Ježíš mladý chlapec, několik lidí jej vidělo v chrámu; další jej potkávali v tesařském krámku, kde pracoval. Ale kdo by věřil, že Ježíš je Bůh v těle, když spravoval jejich rozbité židle? On byl přece pouze synem Josefa, i když byl dobrým mladým mužem, který věděl hodně o Bohu.
Milost je často definovaná, jako nezasloužená laskavost a požehnání od Boha. Přesto věřím, že milost je něco víc. V čase utrpení je nám Kristus také mocí, silou, milosrdenstvím a láskou – vidí nás v utrpení a zkouškách.
Ježíš řekl, že déšť padá na všechny stejně, spravedlivé i nespravedlivé (viz Matouš 5,45) – s odkazem na různé životní problémy, jako jsou manželské problémy, starosti s dětmi, finanční tlaky, nemoci. I spravedliví mohou bojovat s pýchou, depresí a strachem, pocity nedostatečnosti, útlakem nepřítele.
„Svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu – v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou“ (Efezským 3, 11-12).
Boží děti mají právo svobodně přicházet k Pánu kdykoliv – je to jedna z největších výsad, které máme.
Písmo potvrzuje, že hlad po nepřikrášlené Kristově milosti je po celém světě. Lukáš píše, že když Ježíš kázal na hoře, tisíce „přišly, aby ho slyšely a byly uzdraveny ze svých nemocí“ (Lukáš 6,18). Tyto davy přišly, protože slyšely o milosrdném muži, který je uzdraví.
Nikdo vás nemusí přesvědčovat, že příští dny budou těžší než kdy jindy – už to víte. Vaše srdce to vnímá, navzdory optimismu, o který se mnozí snaží. Vše, co se může otřást, se otřese.
„V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše síla.“ (Izajáš 30,15)
Duch Svatý nám dá sílu, když odevzdáme všechny své potřeby do Božích rukou a důvěřujeme jeho moci. Příkladem takové důvěry je moábská žena Rút. Poté, co její manžel zemřel, Rút odešla do Judské země se svou tchýní Noemi, která byla o dost starší a také vdova. Ženy žily spolu skromně a Noemi si dělala starost o budoucnost Rút.