„Pán neotálí splnit zaslíbení, jak si někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde tak náhle a nečekaně, jako zloděj v noci.“ (2P 3, 9–10)

Před několika lety jsem při autohavárii utrpěl těžké zranění zad a potřeboval jsem zvláštní péči. Protože jsem byl na čas neschopný práce, i naše domácnost trpěla. Běžné domácí povinnosti, které jsem dříve lehce plnil, byly nyní na hranici mých sil.

V Lukášovi 4, 18–19 čteme, jak Ježíš citoval slova z proroka Izajáše 61, 1-2: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásit zajatcům propuštění, slepým abych vrátil zrak, utlačené osvobodil a vyhlásil léto Hospodinovy milosti.“

Když apoštol Petr kázal v Jeruzalémě o Kristu, lidé, zasaženi v srdcích Božím slovem, uviděli své hříchy. Petr je nabádal: „Čiňte pokání a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk 2, 38).

„Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.“ (1. Tesalonickým 5, 1-2)

Pavel popsal učedníkům, co se bude dít, až se vrátí Kristus: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1. Te 4, 16-18)

„Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“ (Jan 14,27)

Víme, že Kristus byl schopen hněvu a jindy byl dojatý k slzám. Ovšem převážně žil svůj život na zemi v pokoji. Měl pokojný vztah s Otcem, zůstal v pokoji tváří v tvář pokušení nebo ve chvílích odmítnutí a výsměchu. Měl pokoj i během bouře na moři, kdy spal na palubě lodi, zatímco se ostatní chvěli hrůzou.

Přichází kalamity v takovém rozsahu, jaký jsme doposud nezažili: hurikány, požáry, záplavy, sucho, národní nepokoje. Na všech stranách roste strach a beznaděj a ti největší skeptici dokonce tvrdí, že jsme již na počátku třetí světové války.

Mnozí věřící mají mylnou představu o tom, co je „být v Boží přítomnosti“. Máme tendenci si to představovat jako pocit, emoci nebo nadpřirozený okamžik. To vše může doprovázet Boží přítomnost, ale samo o sobě Boží přítomností není. Boží přítomnost je prostě on sám, jeho bytí.

Když v nás přebývá Duch svatý, máme vždy Boží přítomnost, i když je to neuvěřitelné. Pavel říká: „Bůh chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus ve vás, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Koloským 1,27)

Zachariáš 4,6 říká: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“

V tomto čase katastrof si můžeme klást otázku: „Kam je teď zaměřen Boží pohled?“ Můžeme si být jisti, že Bůh není zaměřen na divoké plány pomatených vůdců, bez ohledu na to, jak jsou mocní. „Ten hodnostáře za nic nemá a jako s nicotou nakládá se soudci země.“ (Izajáš 40,23)