Czech Newsletters

Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch říká církvi: „Proč jsi tady? Jaký je Boží záměr pro tebe v této kritické hodině? Víš, co Bůh od své církve v této době očekává? Co je Božím největším záměrem?“

Ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení mluví Ježíš o církvi, která zemřela. Tato milovaná církev kdysi překypovala životem a měla dobrou pověst, ale teď je všechno pryč. Viděl jsem takové „církve stojanů lamp“ na svých cestách kolem světa: sbory od Evropy k Jižní Americe, k New York City, kdysi plné Ducha svatého, vzkvétající, které získávaly mnoho duší, ale teď v nich není žádný život.

Evangelium Jana nám říká: „Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle… Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle. Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět“ (Jan 1:6–9).

Ježíš je to světlo, které je tu popisováno. Bylo nám řečeno, že Kristus je světlo světa, „aby všickni uvěřili skrze něho“ (1:7). Ale dál čteme: „A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly… Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho“ (1:5,11).

„Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého“ (Žalm 105:15). Tento krátký verš obsahuje mocné varování od Hospodina. A každé slovo v něm znamená: Běda každému národu nebo jednotlivci, který vloží ruku na ty, kdo jsou Boží vyvolení. A běda každému, kdo ublíží jeho prorokům.

Toto vážné varování se dá aplikovat dvojím způsobem. Především se tu „pomazaný“ a „proroci“ týkají přirozeného Izraele. Božího lidu Starého zákona. Přesto platnost Božího varování neubližovat jeho vyvoleným trvá dodnes. Zahrnuje také Jeho duchovní Izrael, to je Jeho církev.

Dnešní americké děti jsou ztracenou generací. Žádná jiná generace v historii nebyla tolik zamořena sexem, drogami, alkoholem, chtivostí a vraždami v tak mladém věku. Ptám se, kdo to zavinil?

Každý ví, že se stalo cosi strašného v našich národních školách. Kriminalita a násilí se staly tak běžnými, že mnoho školních budov je nyní vybaveno detektory kovů. Kluci ze sedmé třídy jsou schopni si obstarat zbraně a skolit své spolužáky bez jakékoliv lítosti.

Chci se s vámi podělit se dvěma verši z originálního Hebrejského textu Helen Spurrell:

Zde je úžasná pravda v této pasáži, jenž může změnit tvůj život, přinést ti pokoj a dát ti odpočinutí bez ohledu na to, co jsi doposud prožil. Uvidíš, že když jednou porozumíš Boží stálé Blízkosti – jak on tě miluje a je ti pořád nablízku – pak každý strach a úzkost musí pryč!

Hebrejské slovo pro strašný znamená hrozný, hrůzostrašný, hrůzu nahánějící, velký – děsivý! Normálně tomuto slovu přisuzujeme záporný vedlejší význam, ale není tomu tak ve všech biblických významech.

Ve Starém zákoně byl Jákob rozechvělý svatým děsem. Během své cesty do Cháran ulehl na zem a usnul, a uprostřed noci se vzbudil a viděl žebřík s anděly dosahující k nebi. A na vrchu žebříku se objevil Hospodin a zjevil sám sebe Jákobovi a řekl: „Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův“ (Genesis 28:12).

„…A teď oslav ty mne, Otče, sám u sebe…“ (Jan 17:5).

Žádný člověk nedokáže správně definovat slávu, stejně jako nedokáže definovat Boha. Sláva je plnost Boha, a to je subjekt příliš vyvýšený pro naše omezené mysli. Přesto ji zčásti známe.

Když Bůh dává svou slávu, dává sám sebe. Nemůže se rozkouskovat – nikdo nepřijímá část, ale všechno. Ten, kdo přijímá Jeho lásku, dostává též Jeho milost, Jeho svatost a Jeho sílu. Ten, kdo přijímá Jeho milost, dostává také Jeho lásku a všechno ostatní, což je plnost Boží.

„Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude.“

„Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude."

„Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou“ (Izaiáš 42:1–4).

Když čtu o hrdinských činech Božích mužů ve Starém zákoně, mé srdce hoří. Tito služebníci byli tak zatíženi břemenem pro Boží jméno, činili mocné skutky, které jsou pro myšlení většiny dnešních křesťanů záhadou.

Tito dávní svatí byli pevní jako skála ve svém odmítnutí pohnout se vpřed bez slova od Boha. A ronili slzy, truchlili a naříkali celé dny nad odpadlickým stavem v jeho domě. Nechtěli jíst, pít nebo mýt svá těla. Rvali si chomáče vlasů a vousů. Prorok Jeremiáš dokonce ležel na ulicích Jeruzaléma 365 dní a neustále varoval před blížícím se Božím soudem.