Ježíš nařídil svým učedníkům, aby nastoupili do lodi, která směřovala ke kolizi. Bible říká, že je „přinutil, aby nastoupili do lodi…“ Loďka směřovala do nepokojných vod, byla zmítána jako poskakující korková zátka, učedníci byli vehnáni do zkušenosti mini Titaniku – a Ježíš o tom celou dobu věděl.

„Potom Ježíš hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu, než rozpustí zástupy“ (Matouš 14:22).

Jednou z nejlepších cest, jak ztratit přátele a být odmítnutý, je jít celou cestou za Bohem. Brát vážně duchovní záležitosti, zavrhnout všechny své modly, obrátit se k Pánu celým svým srdcem a stát se posedlý po Ježíši, sundat své oči ze všech věcí tohoto světa – a náhle se staneš náboženským fanatikem! A jsi v nejhorším odmítnutí celého svého života.

V 19. kapitole Jeremiáše dal Bůh svému prorokovi slovo, aby je promluvil k Izraeli. Potom ho poslal do síně chrámu prorokovat. Jeremiáš promluvil tato slova: „Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já uvedu na město toto i na všecka města jeho všecko to zlé, kteréž jsem vyřkl proti němu; nebo zatvrdili šíji svou, aby neposlouchali slov mých“ (Jeremiáš 19:15).

Zatímco tohle píši, vybuchla v Izraeli další bomba a zabila čtrnáct lidí. Na tisíce islamistů se sešikovalo, aby se náloží na svém těle vyhodili do věčnosti pouze proto, aby sužovali Izraelce. Avšak islám nevyhlásil válku jen Izraeli, ale i křesťanství. Amerika teď žije v totálním strachu. Bojíme se dalších sebevražedných atentátníků, bakteriologické války i atomového útoku. Nad národem visí pallium strachu.

„Na kterémžto i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém“ (Efezským 2:22). Příbytek je místo k bydlení. Řecké slovo pro příbytek v tomto verši znamená „trvalý pobyt“.

Každý křesťan ví, že Bůh nepřebývá v chrámech ani budovách vyrobených člověkem. Místo toho si zvolil žít v lidských nádobách – to znamená v srdcích a tělech svého lidu. Každý, kdo je v Kristu, tvoří dohromady jeho chrám – jeho příbytek, trvalé bydliště. Každý věřící se může s jistotou chlubit: „Bůh žije ve mně.“

Mnoho křesťanů vstává každé ráno, jen aby čelilo nepopsatelným problémům – fyzické bolesti, citovému trápení, finančním těžkostem. Mnozí jsou tak bombardováni trápením za trápením, jsou plní úzkosti: „Je toho všeho na mne mnohem víc, než kolik zvládnu. Mé problémy jsou všude kolem, aby mě zničily. Nemám sílu, abych s těmi věcmi dál bojoval. Jak to kdy zvládnu?“

Naše služba dostala mnoho dopisů od svatých, kteří denně snášejí extrémně těžké okolnosti. Nedávno jsme já a moje žena strávili den čtením některých z těchto dopisů:

„Ve vašich srdcích ať vládne Boží pokoj, k němuž jste také byli povoláni v jednom těle; a buďte vděční“ (Koloským 3:15).

Tento jediný verš obsahuje neuvěřitelný příkaz. Celé tělo Ježíše Krista bylo Bohem povoláno k tomu, aby ve svých srdcích, myslích a tělech nechali vládnout Boží pokoj.

Boží pokoj má být arbitrem našich životů, má vládnout nade vším. Jestliže někdy existoval čas, kdy bylo nutné, aby toto volání zaznělo, je to dnes, v této hodině nepokoje a zmatku! Zjevení 6:4 hovoří o ohnivě rudém koni, který projíždí celou zemi s tímto mandátem:

Žijeme v době, v níž se musí rozumět poselství proroků a také je proklamovat. Ježíš žil a kázal stále s vědomím toho, že naplňuje slova proroků. „Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a tam se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky“ (Lukáš 18:31).

Ježíš napomínal dva učedníky na cestě do Emauz za to, že nevěří tomu, co říkali proroci. „On jim tedy řekl: nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci!“ (Lukáš 24:25).

"K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře … Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech" (Izaiáš 8:20, 22).

Včera večer jsem se zúčastnil Křesťanského hudebního festivalu. Nikdy nezapomenu, co jsem viděl, a mohu pravdivě říci, že to byla srdcervoucí zkušenost. Od odchodu z koncertu jsem hodiny plakal, sténal v Duchu a cítil hněv svatého Boha, který plál proti tomu, co jsem viděl.

Na tajném obřadu, který naplánoval Hospodin, pomazal Samuel Davida za krále v Izraeli. Samuel tomuto zbožnému mladíkovi řekl: „Teď jsi Bohem pomazaný, abys vládnul jeho lidu.“ Ale bude to pro Davida ještě dlouhá cesta k trůnu. Než se slib jeho pomazání naplní, bude tento oddaný a věrný Pánův služebník čelit mnoha zkouškám a testování.