„…V bázni Hospodinově uchází se zlého“ (Přísloví 16:6). „Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé…“ (Přísloví 8:13). „Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje…“ (Jan 14:21). „To je ta láska, abychom chodili podle jeho přikázání…“ (2. Jan 1:6).
„Probuď se, probuď se! Oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý. Otřes se z prachu, povstaň, posaď se, Jeruzaléme; dobuď se z okovů hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská. Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez peněz budete vykoupeni“ (Izaiáš 52:1-3).
Bůh nemá žádné potěšení z testování Jeho dětí. Bible říká, že Kristus s námi soucítí ve všech našich zkouškách, že je dotčen pocity naší slabosti. Ve Zjevení 2:9 říká církvi: „Znám tvé… soužení a chudobu…“ Říká v podstatě: „Vím, čím procházíš. Možná tomu nerozumíš, ale já o tom vím všechno.“
Je nezbytné, abychom této pravdě porozuměli, protože Pán opravdu testuje a zkouší svůj lid. Písmo říká: „Nebo jsi nás zpruboval, tak jako přečištěno bývá stříbro“ (Žalm 66:10). „…pravost vaší víry… se zkouší ohněm“ (1. Petr 1:7). „Hospodin zkušuje spravedlivého“ (Žalm 11:5).
Exodus 33 předkládá paradox. Verš 11 nám říká: „A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým.“ Potom, jen o pár veršů dále, čteme: „Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal“ (33:20). To doslova znamená: „Mou tvář nelze spatřit.“
Co si o tom máme myslet? Jeden verš nám říká, že Mojžíš viděl Hospodinovu tvář. Ale další jasně říká, že nikdo nemůže spatřit Hospodinovu tvář a přežít.
Ve Zjevení v 8. kapitole čteme, jak sedm andělů troubí na trumpety. Tato mocná troubení varují celé lidstvo před děsivými katastrofami, které přicházejí na zem.
První čtyři troubení varují před neuvěřitelným znečištěním, které otravuje stromy, trávu, řeky a moře, stejně tak jako vzduch. Vody zhořknou, nebesa se zatmí nad třetinou země.
Potom v 9. kapitole přichází páté varování. Je popsané jako celosvětová invaze kobylek: „A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jimžto dána jest moc taková, jakouž moc mají štírové zemští“ (Zjevení 9:3).
Možná si vzpomínáte na příběh z Genesis, ve kterém se Bůh zjevil Abrahamovi. Patriarcha seděl během denního žáru ve dveřích svého stanu, když se před ním náhle objevili tři muži, stojící pod stromem. Abraham vyšel, aby je uvítal, připravil jim jídlo a popovídal si s nimi.
Během rozhovoru se Hospodin zeptal Abrahama, kde je jeho žena Sára. Potom Bůh řekl něco neuvěřitelného: „…a aj, syna míti bude Sára manželka tvá“ (Genesis 18:10).
Jeden z nejzajímavějších lidí ze Starého Zákona je pro mne Jákob. Zde to byl muž podvádějící, klamný, s tajnými úmysly, vlezlý, vytlačující – neuvěřitelného charakteru. Nicméně Bůh tohoto muže horlivě miloval! Vlastně jeho život je naplněn podivuhodnými lekcemi pro nás o Božích záměrech s lidským stvořením.
Rád bych ukázal Jákobův příběh, jak právě utíká před svým starším bratrem Ezauem. Jákob už Ezaua dvakrát přelstil, ale nyní byl jeho bratr plný hněvu!
„Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“(Matouš 6:6).
Když Ježíš mluvil o tom, abychom vstoupili do skrytého pokojíku a hledali Otce, hovoří o něčem mnohem větším než o fyzickém pokojíku. Starý zákon nám říká, že Bůh rozděloval lidi do dvou kategorií: „Ti, kdo mě hledali – a ti, kdo mě nehledali!“ A Bůh má dnes rovněž dva druhy dětí – ty, které Ho pravidelně hledají ve svých skrytých pokojících v modlitbě, a ty které to nedělají.
„Jsme-li živí Duchem, pak také Duchem choďme“ (Galatským 5:25). Tady máme velice jednoduchý příkaz od apoštola Pavla. Otevřeně nám říká: „Jestliže v tobě žije Duch svatý, ať úplně ovládá tvůj život. My všichni máme být vedeni Duchem.“
Duch svatý byl poslán, aby byl naším věrným, spolehlivým, neomylným průvodcem, a On setrvává v každém, kdo vyzná Krista jako Pána a Spasitele. Duch svatý si nárokuje naše těla jako svůj příbytek, jeho vládnoucí sídlo je v našich srdcích.
Když v Jeruzalémě propuklo probuzení, mluvil anděl k apoštolu Filipovi. Přikázal mu, aby šel do pouště v Gaze. Tam Filip potkal etiopského komorníka, který seděl na svém voze a nahlas četl z knihy Izaiáše. Tak se ho Filip otázal: „Rozumíš-liž, co čteš? “ (Skutky 8:30).
