Většina křesťanů Bohu nenaslouchá. Přicházejí k němu jen mluvit! V Písmu vidíme, že každý, kdo byl použit Bohem, musel se naučit zůstat v jeho přítomnosti, až do chvíle, kdy Bohu naslouchal.

Písmo jasně říká, že Pán chce mluvit s každým z nás. „Na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21)

„Promodlit se“ je termín vytvořený už ranými letničními. Pro některé to znamenalo jednoduše zůstat na kolenou, dokud si nebyli jisti, že mají odpověď od Boha. Pro ostatní to znamenalo neustále se vracet k Pánu, dokud neměli v ruce odpověď. Také se tomu říkalo „vytrvalost v modlitbě“.

Jako malý chlapec jsem na táborových shromážděních slýchal lidi prohlašovat: „Chytím rohy oltáře a nepustím je, dokud Bůh neodpoví!“ Nevěřím však, že to je nejlepší význam výrazu „promodlit se“.

Duch svatý mě podnítil, abych četl knihu Nehemjáš; a když jsem četl 2. kapitolu, uviděl jsem něco, čeho jsem si dosud nevšiml. Tato kapitola obsahuje povzbuzující příběh pro všechny, kteří přicházejí k Pánu s těžkým srdcem. 

Nehemjáš byl číšníkem krále Artaxerxa. Ochutnával vína před tím, než byla přinesena na králův stůl, aby se ujistil, že nejsou otrávená. Postupem času Nehemjáš získal královu důvěru.

Elíša zdědil úlohu proroka po Eliášovi. Ve 2. Královské 4 čteme, jak na Elíšu čekala jedna z velkých zkoušek. Přišla za ním Šúnemanka, které právě zemřel syn. V zoufalství řekla Elíšovi: „Modlila jsem se, postila, plakala a prosila; ale Bůh ho nezachránil. Když je můj syn pryč, nemám sílu žít dál. Jen nechápu, proč to Bůh dělá. Tohle je víc, než dokážu unést.“

Když čteme počáteční knihy Bible, občas zapomínáme na něco velmi důležitého. Bůh Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slíbil zemi, kde se o ně bude starat. Ale dodržel svůj slib jiným způsobem, než by většina z nás očekávala. Neuvědomujeme si to, protože víme, jak to dopadne. Kdo by si pomyslel, že součástí Božího slibu bude 400 let otroctví v Egyptě? Proto máme pocit, že je těžké Bohu důvěřovat, když neplní své sliby způsobem, jak očekáváme, nebo v čase, který předpokládáme.

Je pro vás modlitba břemenem? Nudí vás modlitba? Je pro vás spíše povinností než potěšením?

Věřím, že modlitba, která se Bohu nejvíce líbí, je velmi jednoduchá a snadno pochopitelná. Je to tak jednoduché, že se i malé dítě může modlit způsobem, který Pána potěší.

Daniel, spravedlivý muž, byl tak oddaný Bohu, že byste nečekali, že se bude kát. Danielovo srdce však bylo citlivé na hřích a ztotožňovalo se s hříchy lidí.

„A hle, dotkla se mě ruka … A řekl mi: Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě … Řekl mi: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel“ (Daniel 10,10-12).

Všechny nás Pán povolává. V určité fázi života nám předkládá předem stanovený plán, který máme naplnit. Slibuje, že pokud budeme jednat ve víře, dovede tento plán do konce.

A přece to není vždy snadné. Každý, kdo chodí dlouho s Ježíšem, ví, že při následování jeho povolání narazíme na překážky. Jednou z nejčastějších překážek jsou hlasy skeptiků. Uslyšíme je vždy, když se snažíme překročit Jordán a vstoupit do Zaslíbené země, a říkají nám, abychom to nedělali.