Myslíte si, že může přijít probuzení, pokud jste přesvědčeni, že veškerá naděje je pryč, že jste zhřešili natolik, že váš den milosti pominul a nezbývá vám nic jiného než soud? Ne, není možné věřit, že přijde probuzení, dokud nejsme přesvědčeni, že Bůh na nás stále chce vylít svého Ducha.
Časy setí a sklizně ve starověkém Izraeli byly jiné, než na Západě. První deště trvaly od října do prosince a změkčily půdu právě před obdobím výsadby. A pozdní deště padaly od března do dubna a přispívaly k dozrání úrody před sklizní. Prorok Zacharjáš použil déšť jako metaforu pro Boží záměry s Izraelem.
Asi to už znáte. Když nastoupíte do letadla, jaké pokyny dává letuška pro případ havárie? Co říká rodičům malých dětí? „Pokud dojde k poklesu tlaku v letadle a spadne kyslíková maska, nasaďte si nejprve vlastní masku.“ Jakkoli to zní sobecky, musí to být provedeno v tomto pořadí. Tak je to správně. Na tom mohou záviset životy.
Mnoho věřících touží po oživení a hodně mluví o tom, jak moc oživení v dnešní době potřebujeme. Problém je ale v tom, že často pomíjíme některé podmínky pro oživení. Podívejme se na tento konkrétní verš ze Starého zákona, na který mě nedávno upozornil můj přítel Gary Wilkerson; skutečně obsahuje tři důležité prvky, které jsou k oživení potřeba.
Kvůli hříchům kněží a lidu Bůh nemluvil k Izraeli. Písmo říká: „V těch dnech bylo slovo Hospodinovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté“ (1. Samuelova 3,1). Přesto se Hospodin uprostřed těch dnů hladu po Slovu zjevil mladému Samuelovi. „Hospodin zavolal na Samuela … Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno“ (1. Samuelova 3,4.7).
Prorok Samuel je předobrazem dnešního pokolení svatých, připraveného sboru věřících, kteří povstanou z trosek staré, mrtvé církve.
Chana, Samuelova matka, porodila svého syna skrze hořké slzy a mnoho modliteb. „A v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala.“ (1. Samuelova 1,10)
V dnešním světě se děje něco mocného a úžasného. V posledních dnech zasáhne celý svět síla přesahující lidské chápání. Bůh připravuje malou, ale mocnou armádu křesťanů. Chystá ukončit věky s čistou, oddanou a nebojácnou armádou.
Celý život jsem slýchal příběhy o zbožných předcích, kteří nenáviděli hřích. Tito muži a ženy znali Boží hlas a trávili hodiny, dokonce i dny, posty a modlitbami. Neúnavně se modlili a obdrželi sílu a moc postavit se proti nemorálnosti své doby.
Pokud si myslíte, že jste příliš obyčejní na to, aby vás Bůh použil, pozorně poslouchejte. Bůh nebude v posledních dnech konat své dílo prostřednictvím známých evangelistů nebo pastorů. Oni sami by si nevěděli rady s mocným působením Ducha svatého! Faktem je, že Bůh bude potřebovat každého člověka, který ho miluje, mladého i starého, aby pracoval na jeho díle. Budou to křesťané, kteří již odrostli životu pouze o chlebu. Dovolte, abych vysvětlil, co tím myslím.
Pavel napsal korintské církvi: „Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán … Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.“ (1. Korintským 12,4-7) Existuje devět darů Ducha, já se zaměřím na dva z nich: zázraky a uzdravování.
Jednou jsem se zúčastnil semináře, na kterém jedním z řečníků byl pastor, který při službě v církvi zažil hrozné zkoušky. Kdo se rozhlédl po místnosti a viděl tváře ostatních služebníků a vedoucích, kteří ho poslouchali, viděl, že se jich jeho příběh velmi dotýká. Všichni pozorně poslouchali. Tento muž poznal obrovské utrpení. Pro takového člověka existuje arabský výraz; je to „Dammu ti’iil“ neboli „Jeho krev je těžká“. Lidé to říkají o někom, kdo prošel velkými těžkostmi, a v důsledku toho berou vážně jeho názory.