„Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ (Matouš 12,36-37)
Myslíme, že naše slova jednoduše padnou na zem a zemřou nebo zmizí ve vzduchu a rozplynou se v nicotě. Ale není to tak! Naše slova žijí dál, neumírají.
Kdykoli jsem jako dítě řekl něco nepěkného, maminka mi vymyla ústa mýdlem. Avšak nebyla to moje ústa, která potřebovala očistit; bylo to moje srdce! Pochopte, váš jazyk říká pouze to, co je ve vašem srdci. Ježíš řekl, že nezodpovědná, lehkovážná, zlá slova vychází ze zlého, nečistého srdce.
Mnoho lidí slýchalo od mládí verš, který říká: „Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí“ (1. Timoteovi 4,8). Tato fráze byla často vysvětlována tak, že dobrá péče o fyzické zdraví je na konci seznamu toho, co je dobré dělat.
V Matoušovi 13 Ježíš vypravuje známé podobenství o rozsévači. Semenem je neměnné Slovo Boží. Kultura a hodnoty tohoto světa se neustále mění z generace na generaci, ale Slovo Boží je věčné. Semeno někdy padne na cestu, na kamenitá místa nebo trní a nepřinese úrodu.
Semeno, ze kterého přijde užitek, je to, které padlo do úrodné půdy. Tam, kde jde Slovo do hloubky, také kořeny zakoření do hloubky, a zrní v klasu se zmnohonásobí.
Sedmá kapitola Micheáše obsahuje jedno z nejmocnějších poselství o nové smlouvě, jaké kdy bylo hlásáno. V tomto neuvěřitelném kázání Micheáš promlouvá k lidu Izraele, ale mluví také k církvi Ježíše Krista v posledních dnech. Micheášovo kázání začíná výkřikem jeho zlomeného srdce, který je dodnes slyšet od duchovně hladovějících věřících z celého světa: „Běda mi! … Není tu ani hrozen k snědku“ (Micheáš 7,1).
Jsem přesvědčen, že Bůh v nás musí něco vykonat, než si budeme moci vznést nárok na jakýkoli smluvní slib. Co to má být za dílo, na kterém závisí všechno ostatní? U Jeremiáše čteme: „Dám do jejich srdce bázeň přede mnou, aby se ode mě neodvrátili.“ (Jeremiáš 32,40) Božím základním dílem smlouvy je vložit Boží bázeň do našich srdcí působením Ducha svatého.
Ezechiel 37 odhaluje Boží touhu po tom, abychom se chopili zaslíbení jeho nové smlouvy, opravdově do smlouvy vstoupili a obdrželi požehnání, které to přináší.
Při ustanovení nové smlouvy se Bůh zavázal přísahou, že poskytne moc a sílu pro splnění podmínek a požadavků smlouvy. Když Bůh s přísahou říká: „Udělám to“, víra odpovídá: „Stane se tak.“
Dovolte mi odhalit úžasnou pravdu nové smlouvy. Jde o to, že Bůh nikdy nemůže přijít úplně blízko ke svému lidu, ani on k němu. Proto se zavázal svůj lid sjednotit a přetvořit a poskytovat jim péči a útěchu. Nová smlouva celá stojí na závazku Pána zabránit pádu svých dětí tím, že moc a nadvláda hříchu bude zlomena mocí Ducha svatého přebývajícího v srdci člověka.
Jen málo lidí mluví o hluboké bolesti, úzkosti a vzteku, které doprovázejí lásku k marnotratným dětem. Ježíš zmínil otcovu úzkost i ohromující úlevu, když viděl zatoulaného syna vracet se domů. Pečovat o umíněného člověka je pro duši cesta pouští. Jak pečovat o vlastní srdce uprostřed toho všeho?
Než se pustíme do hledání nového poznání nebo nového směru svého života, musíme si nejprve uvědomit, co už pro nás Bůh udělal. Věřím, že právě toto je jeden z nejmocnějších nástrojů, kterým Duch svatý inspiroval apoštola Pavla a posílil jeho duši, když byl ve vězení. Izolován od ostatních, na dně ponuré a špinavé římské cely, v krutých životních podmínkách jako by vše nutilo Pavla, aby v prvních řádcích svého listu mluvil o své bolesti.