V 1. listu Jana apoštol psal církvi, která byla otřesena odchodem mnoha lidí, kteří byli odlákáni falešnými učiteli. Ztratili tak přátele, kteří s nimi sloužili a pak odešli za učiteli gnosticismu, kteří hlásali, že existují tajné znalosti, které lidé mohou získat o Bohu.

„Pravil: ‚Neboj se, muži převzácný. Pokoj tobě. Buď silný, jen buď silný.‘ A když se mnou hovořil, posílil jsem se, takže jsem řekl: ‚Nechť můj pán hovoří, neboť jsi mi dodal sílu.‘ “ (Daniel 10,19)

Danielova duše byla úplně vyčerpaná. Už delší dobu se rmoutil a volal za národ – modlil se, postil, plakal – a dostal vidění. Padl na tvář, úplně bez síly. Zasténal: „Můj pane, pro to vidění mě sevřely křeče a nezachoval jsem si sílu.“ (Daniel 10,16)

Jak se dostaneš z pasti sužujícího hříchu? Ke komu budeš volat ze sítě: „Chci zpět na svobodu“?

Představ si sebe jako ptáka v síti na ptáky. Klidně stůj. Netřepej křídly, nesnaž se bojovat. Tajemství vysvobození není složité: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“ (Žalm 124,8)

„Duše naše jako ptáče unikla z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!“ (Žalm 124,7)

Představte si malého ptáčka uvězněného v síti na chytání ptáků. Leží tam bez pomoci, jeho malé srdíčko buší strachem, křídly se snaží tlouct do sítě, ale není to nic platné. Čím více bojuje, tím více je potlučený a má více ran. Celý vyděšený začne pištět a skučet, ale únik je nemožný. Je zcela vydán na milost a nemilost lovci.

Satan se snaží škodit každému upřímnému křesťanovi, který má blízko k Bohu a uctívá ho. „Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vznesl žalobu“ (Zacharjáš 3,1).

Miluji hory. Rád se na ně dívám, chodím po nich, projíždím jimi, fotím je … jistě mi rozumíte. Mám je rád na podzim, když jsou osiky ohnivě žluté. Mám je rád v zimě, když jsou přikryty sněhem. Mám je rád na jaře, když jsou zelené jako trávník. Mám je rád v létě, když jsou louky plné divokých květin. Když si potřebuji vyčistit hlavu, zajedu do hor.

Lidská mysl má přirozenou tendenci bloudit a nechat se unášet. Někdy nemůžeme spát, protože nejsme schopni zastavit příval myšlenek, které napadají naši mysl. Říkám tomu „nechtěné rozptylování“.

Když jsem nedávno seděl při bohoslužbě ve shromáždění, mou mysl zaplavily myšlenky na různé služby, příští kázání, finanční situaci církve a potřebu většího prostoru. To všechno jsou důležité věci, ale úplně mě to vyrušilo z modliteb. Musel jsem stále své myšlenky usměrňovat. 

„V ten den bude Hospodinův výhonek nádherný a slavný a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteří zachováni budou z Izraele.“ (Izajáš 4,2)

V celém Starém zákoně výhonek není nikdo jiný než Ježíš Kristus, Pán slávy. Podle Izajáše bude existovat církev, které se bude zdát krásný a slavný, dokonalý a příjemný. Tato církev bude celým srdcem milovat muže, kterého vidí jako žádostivého, slavného, výjimečného.

„To bude baldachýn nad veškerou slávou, stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem i deštěm.“ (Izajáš 4,6) Sláva Boží přítomnosti bude naším úkrytem před horkem. Hebrejské slovo pro horko znamená „sucho, zpustošení, neplodnost, prázdnota“ a zde je použito jako způsob Božího soudu nad zkaženou společností.