Pán má v těchto zmatených časech lidi, kteří nejsou zmatení. Jsou tak vydáni Ježíši, tak ho milují a jsou odděleni od špatností tohoto věku, že znají cesty a jednání Ducha svatého. Vědí, co je čisté a svaté a co je tělesné a pošetilé.
Byli jsme spolu s manželkou v oblíbené restauraci a dali jsme se tam do řeči s jednou ze servírek. Vždy začínáme slovy: „Máte nějaký problém? Potřebujete, abychom se za vás modlili?“
Řekla: „Ano, určitě. Studuji školu, ale musím se odstěhovat z bytu a potřebuji co nejrychleji najít jiné místo, kde bych mohla bydlet.“
Vím, jaké je být chudý. Vím, jaké je vyrůstat s velmi malou nadějí. Vím, jaké je hledět do budoucnosti a vidět prázdnotu. Vím, jaké je být spoután strachem. I já jsem byl zbit nepřítelem a byl jsem hluboce zraněn v srdci.
Čtvrtá kapitola Izajáše začíná výstižným a tragickým popisem toho, co nazývám „církev pouhého odpuštění“.
„Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: ‚Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy.‘ “ (Izajáš 4,1)
Čelíte problémům v podnikání nebo kariéře? Až budete číst následující verše, mějte na paměti, že lidé budující kariéru jsou zde přirovnáváni k námořníkům na lodích a prudké přívaly vod znamenají těžký svět konkurence, oceán činorodosti.
„Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.“ (Žalm 107,10–12)
Jsou spoutáni, v soužení, protože se vzepřeli Bohu a odmítli jeho rady. Milovaní, není to i váš obraz? Slýcháte zbožná kázání a Duch svatý vás usvědčuje, a přesto jste nešťastní a stále hřešíte?
„Hlupáci se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli. Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti.“ (Žalm 107,17-18)
Hlupák je podle slovníku ten, kdo postrádá soudnost nebo zdravý rozum, kdo dělá hlouposti, aniž by myslel na následky.
„Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí. I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali“ (Židům 4,1-2).
Když se Ježíš zjevil Marii Magdaleně v zahradě u hrobu, domnívala se, že je to zahradník. Její srdce bylo zoufalé; zvolala: „ ‚Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.‘
Ježíš jí řekl: ‚Marie!‘ Obrátila se a zvolala hebrejsky: ‚Rabbuni‘, to znamená ‚Mistře.‘ “ (Jan 20,15-16) Ježíš Marii oslovil jejím jménem, on zná jména těch, kdo ho milují.