V tomto čase katastrof si můžeme klást otázku: „Kam je teď zaměřen Boží pohled?“ Můžeme si být jisti, že Bůh není zaměřen na divoké plány pomatených vůdců, bez ohledu na to, jak jsou mocní. „Ten hodnostáře za nic nemá a jako s nicotou nakládá se soudci země.“ (Izajáš 40,23)
Jakub řekl: „Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.“ (Jakub 3,14)
Jako poslové Kristova evangelia nemůžeme mít v srdci žárlivost nebo závist. Jakub objasňuje, že to nám zabraňuje, abychom vydávali svědectví s duchovní autoritou, protože žijeme ve lži.
Boha vždy potěší, když mu důvěřujeme. Pokládá nás potom za spravedlivé, jako pokládal za spravedlivého i Abrahama, protože jsme kladně zareagovali na výzvu svěřit všechny naše zítřky do jeho rukou (viz Římanům 4,3). Také Ježíš nás povolává k tomuto způsobu života: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Matouš 6, 31-33).
„Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita“ (2. Kor 7,6).
Pavel podnikl služební cestu do Troady, kde se k němu měl připojit jeho duchovní syn Titus. Toužil vidět svého zbožného syna v Kristu a věděl, že jeho duch bude povzbuzen Titovou přítomností. Když však přijel do Troady, Titus tam nebyl.
„Hledám tě celým svým srdcem … Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil … Přemýšlím o tvých nařízeních a hledím na tvé stezky.“ (Žalm 119, 10-11.15)
V Písmu je mnoho hebrejských a řeckých slov, která vyjadřují jemné rozdíly, hloubku a význam Božích závazků a „usnesení“ směrem k nám a našich slibů a rozhodnutí před Bohem. Definice myšlenky „usnesení“ ve Starém a Novém zákoně je: „Božské nařízení; prohlášení skutečného záměru a pevné vůle; výzva, která má být zodpovězena; odhodlání srdce a vůle; rozhodnutí, které vyhlásí nové období, začátek nebo konec období nebo chování; veřejné nebo osobní prohlášení nebo prohlášení, odrážející skutečné odhodlání a hluboký záměr.“
„Chizkijáš … činil to, co je dobré, správné a pravé před Hospodinem, jeho Bohem. Všechno dílo, které začal – ohledně služby Božího domu, ohledně zákona a ohledně příkazu hledat svého Boha – činil celým svým srdcem a dařilo se mu.“ (2. Paralipomenon 31, 20-21)
Uzdravení, která konal Kristus, přítomní lidé okamžitě viděli. „Tu řekne ochrnutému: ‚Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.‘ A on vstal a odešel do svého domu.“ (Matouš 9, 6-7) Nemocný muž s pokrouceným tělem ležel u rybníka Bethesda a najednou prodělal viditelnou fyzickou změnu, takže mohl běhat a skákat (viz Jan 5, 5-8). To byl zázrak, který ohromil a pohnul s každým, kdo jej viděl. Další okamžitý zázrak!
Přemohly tě někdy okolnosti natolik, že jsi volal k Bohu: „Pane, pomoz mi! Nevím, jak se v tuto chvíli modlit, tak slyš volání mého srdce. Vysvoboď mne z této situace!“?
Někdy jen tiše stojíme a víme, že Pán nás vysvobodí. Věřím, že přesně tohle prožíval David, když ho zajali Filištíni. Žalmista napsal: „O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se“ (Žalm 34,3).
Představ si, že bys byl svědkem uzdravení za uzdravením, zázraku za zázrakem, jednoho neuvěřitelného divu za druhým. Byl bys na kolenou a chválil Boha, ne? Pravděpodobně by sis řekl: „Nikdy už nebudu pochybovat o moci Krista, který uzdravuje a dělá zázraky. Od nynějška budu pevně věřit, nehledě na to, co přijde.“