Pán spravuje své stvoření s majestátností a mocí. Jeho zákony řídí celý vesmír – celou přírodu, každý národ i všechny záležitosti lidské. Vládne mořím, planetám, nebeským tělesům a všem jejich pohybům. Bible nám říká: „Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem.“ (Žalm 66,7)

„Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4,16).

Když nám Bůh říká, že máme k jeho trůnu přistoupit směle a s důvěrou, tak to není jenom návrh. Je to jeho přání, které máme splnit. Kde však získáme tuto důvěru a smělý přístup?

Bůh nám slíbil: „Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích.“ (Žalm 46,2)

Bible říká, že Bůh nedělí lidi na významné a méně vlivné. Protože jeho slovo se z generace na generaci nemění, můžeme ho žádat o stejné milosrdenství, jaké svému lidu projevil v průběhu historie. Dokonce i král Menaše, který hřešil tak, jako žádný král před ním, došel u Boha milosti, když činil pokání (viz 2. Královská 21,1-18).

Raná církev se nacházela v podobných podmínkách, ve kterých se nacházíme i dnes. Žila pod autoritářskou vládou Říma s jeho bezbožnou pohanskou kulturou. Násilí bylo veřejně oslavováno. Sexuální nemravnosti překonaly dokonce i úpadek, který vidíme dnes v naší kultuře.

V posledních dvaceti letech bylo děsivé vidět zvrácenosti, které se nejen šíří, ale také přijímají za normu. V budoucnu tak můžeme být na černé listině za členství v církvi nebo dokonce jen za navštívení církve. Být křesťanem bude něco stát. Co tedy uděláme?

Bylo nám řečeno, že máme štít víry a máme ho používat. „A vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého“ (Efezským 6,16). Tento verš však vzbuzuje otázku.

„Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, nenechte se tak snadno vyvádět z míry a lekat, ať už proroctvím nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Pánův již nastal.“ (2. Tesalonickým 2,1–2)

Tesaloničtí si mysleli, že Kristus již přišel, a byli znepokojeni, že jim to uniklo. Pavel je v dalším verši ujišťuje: „V žádném případě se nenechte nikým oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odpadnutí od Boha a objevit se člověk nepravosti, Syn zatracení.“ (2 Te 2,3)

V modlitbách jsem hledal Pána a zeptal jsem se: „Co je nejdůležitějším znakem toho, že z nás tvoříš svůj chrám?“ Přišla mi odpověď: smělý přístup s důvěrou.

Pavel řekl o Kristu: „V něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou.“ (Efezským 3,12)

Evangelisté George Whitefield a John Wesley patří mezi nejvýznamnější kazatele historie. Tito muži kázali tisícům posluchačů na otevřených setkáních, na ulicích, v parcích, věznicích a skrze jejich službu bylo mnoho lidí přivedeno ke Kristu. Jednou však mezi těmito muži vznikl teologický spor o tom, jak člověk dochází posvěcení. Obě strany stály velmi pevně za svým přesvědčením, docházelo k ostrým výměnám názorů a následovníci obou mužů se zcela nevhodným způsobem hádali.