„Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ (Efezským 2,4-6)
Copak to nevíš? Copak neslyšíš? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho moudrost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Izajáš 40,28-31)
Nemůžeme správně sloužit Ježíši, pokud neznáme hloubku jeho lásky k nám. Jak píše Jan: „My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (1. Janova 4,19) Je životně důležité přijmout Pánovu lásku a také ji Pánu oplácet.
Mocně a účinně jednat lze skrze vroucí modlitbu. V noci, kdy Ježíš zápasil v modlitbě se svým posláním zemřít na kříži, jeho učedníci nedokázali zůstat vzhůru s otevřenýma očima, natož aby ho podporovali v modlitbách. Ježíš jim tedy řekl: „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné“ (Matouš 2,41).
V žalmu 27 volá král David v zoufalství k Bohu v naléhavé modlitbě: „Slyš mě, Hospodine, hlasitě volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě … Žádal jsem Hospodina o jediné, po tom jsem toužit nikdy nepřestal“ (Ž 27, verše 7 a 4). Jeho modlitba vyjadřuje jedinou touhu, něco, co se pro něj stalo naprosto zásadním.
Ve starověkém Izraeli představovala truhla smlouvy milosrdenství Boží - mocnou pravdu, která je ztělesněna v Kristu. Máme přijmout jeho milosrdenství, důvěřovat v spásnou moc jeho krve a být spaseni na věky. Takže je možné se vysmívat zákonu, dělat si legraci ze svatosti a shodit vše, co se řeklo o Bohu. Ale když se někdo vysmívá Božímu milosrdenství, rychle přichází soud. Pokud někdo pošlape jeho milosrdnou krev, bude čelit jeho strašnému hněvu.
Jestliže jsi členem pravé Boží církve, pak musíš být znám pod jménem „Jehova Shammah“ – „Hospodin je tam“ (Ezechiel 48,35). Druzí o tobě musí říci: „Je zjevné, že Pán je s ním. Pokaždé, když ho vidím, cítím přítomnost Ježíše. Jeho život skutečně odráží Boží slávu.“
Uprostřed zkoušek řekl Pán Izraeli tři věci: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. … Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“ (Exodus 14, 13.14) Bůh jim vlastně řekl: „Jednoduše setrvej v pokoji. Buď zticha a vlož všechno do mých rukou. Právě teď činím něco v nadpřirozené oblasti. Vše je pod mojí kontrolou. Nepropadej panice a důvěřuj, že bojuji s ďáblem. Tato bitva není tvoje.“
Šestá kapitola Janova evangelia obsahuje, alespoň pro mne, jednu z nejobtížnějších pasáží celého Písma, protože hovoří o následovnících, kteří Krista nakonec odmítli. Jedná se o situaci, kdy lidé opustili Ježíše ve velkém počtu (viz Jan 6,66).
Ježíš právě zázračně nasytil tisíce. Lidé žasli a byli jeho činem ohromeni a byli připraveni zázraky činícího Mesiáše následovat. Když odhalil, o co skutečně usilují, mnozí se mu vysmáli se a opustili jej.
Když se rozhlédneme po křesťanstvu, vidíme spoustu církví, které konají pro Boha veliké věci - lidé zde nalézají Krista, jsou křtěni, na modlitebních setkáních vyprosí Boží požehnání a atmosféru prostupuje Duch lásky. V těch sborech je Kristův Duch a ovzduší je plné radosti.
Můžeme se také ovšem setkat se sbory, které Ježíši Kristu pravděpodobně dobré jméno nedělají. Lidé zde jsou vlažní a dělají ostudu Pánovi svými činy a postoji.
Nevyhnutelná znamení, že Bůh zde koná, chybí a ovzduší naplňuje smrtelný duchovní chlad.