Ježíš o nás říká: „Vy jste světlo světa.“ (Matouš 5,14) Jeho prohlášení se netýká pouze tvé služby, vyučování, kázání nebo rozdávání traktátů. Kristus jasně říká: „Ty jsi světlo. Nejsi pouhým odrazem světla. Jsi světlo a intenzita tvého světla závisí na tom, jak blízko mě jsi.“

Nebudete spokojeni a nebude vám hořet srdce pro Ježíše, pokud sice budete mít postoj: „Chci slyšet hlas Boží“, ale zároveň budete naslouchat hlasu světa, svého těla a tělesnosti.

V 1. Samuelově vidíme takovou směs v životě kněze Élího, až se mu zakalily oči (viz 1. Samuelova 2,22–36). Už nemohl vidět, co Bůh dělá.

„Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas. Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno; čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět; čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat; čas rozhazovat kameny a čas kameny sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat; čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat; čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit; čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.“ (Kazatel 3,1-8)

„S hojným požehnáním vstříc mu jdeš, na jeho hlavu vsazuješ korunu ze zlata“ (Žalm 21,4). Protože ve starších překladech místo „jít vstříc“ je použito slovo „zabránit, zamezit“, vypadá na první pohled tento verš divně. Ale moderní překlad by měl znít: „S hojným požehnáním mu jdeš vstříc.“

Biblické slovo pro „jdeš vstříc“ znamená „předjímat, předvídat, předcházet, plnit předem, zaplatit dluh před jeho splatností.“ Navíc téměř v každém případě to znamená něco, co přinese potěšení.

Když křesťané v Pavlově době vycítili, že se přibližuje zkáza Jeruzaléma, chtěli vědět více o prorockých událostech. Slyšeli zvěsti o bezohlednosti pronikajících armád, které zajaly davy do otroctví, a báli se. Cítili, že nebezpečné časy jsou na dosah ruky. Proto požádali Pavla, aby jim řekl více o tom, co má přijít a jak porozumět časům.

Pavel odpověděl slovy ujištění: „O časech a dobách, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.“ (1. Tesalonickým 5,1-2)

Písmo vypráví o Jóbových strašných ztrátách. Pak k němu přišel Bůh a řekl mu: „Jen si všimni behemóta, stejně jako tebe jsem stvořil jej“ (Job 40,15) a: „Vytáhneš udicí livjátana a zkrotíš provazem jeho jazyk?“ (Jób 40,25)

Proč Bůh ve svém zjevení zmínil ty obrovské příšery? Proč Bůh chtěl, aby Jób pohlédl do tváře hrochu a krokodýlu?

V době, kdy v izraelské zemi sloužil Bohu kněz Élí, Bůh se svým lidem nemluvil často. „V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté“ (1. Sam 3,1). Když se totéž děje v našich životech, snažíme se tento mihotající plamínek zviditelnit spoustou kouře a zrcátek, aby náš stav vypadal lépe, než jaký ve skutečnosti je. Soustředíme se na všemožné věci okolo, protože náš oheň je tak malý, že stěží vydává trochu světla a těžko někoho zahřeje.

V Detroitu jsem sloužil 30 let. Když jsem kázal na ulici, někteří mne prokleli, plivali na mě, házeli na mě láhve, i kulky kolem mě lítaly. Netrápil jsem se tím, neurážel se. Neznal jsem ty lidi a oni neznali mě.

Když se moje žena na mě však špatně podívá, je to horší než letící láhev. Dokonce je to horší než výstřel.

Bůh slíbil, že vyjdeš z každé bitvy jako vítěz korunovaný jeho silou. „Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budeme zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle“ (Žalm 21,14).

„Saul se začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil.“ (1. Samuelova 18,12)

Satan závidí a bojí se těch, kteří zůstávají v modlitbě s Bohem a jsou odhodlaní stát a ve víře bojovat. Satan se bojí i velmi malé armády lidí, kteří jsou připraveni k boji.

Krčí se před těmi, kdo stojí na nohou připraveni odolat.

Protože se vás bojí, snaží se oslabit vašeho bojového ducha.