Zeptáte-li se kteréhokoliv křesťana: „Miluješ Ježíše?“, odpoví vám: „Samozřejmě, ano!“ Ale slova samotná neobstojí ve světle Jeho Slova, neboť sám Ježíš řekl, že naše láska k Němu se projeví ve dvou jednoznačných věcech. Jestliže tyto dva nezvratné důkazy v našem životě zjevné nejsou, pak je naše láska k Ježíši jen ve slovech – ne ve skutku a v pravdě. Těmito dvěma důkazy jsou: (1) naše poslušnost každému Ježíšově příkazu a (2) manifestace Jeho přítomnosti v našem životě.

Bůh v našich dnech pracuje vskrytu. Pozvedá hladové lidi, kteří jsou stále víc a víc nespokojení s tělesným, světským systémem, který teď existuje – dokonce i v církvi.

Tito lidé, hladovějící po Bohu, si mezi sebou říkají: „Tohle není ono. Je tu něco víc. Velkohubost a honba za senzací, to všechno nás zanechává hladové a vysušené. Chceme víc. Víc než zábavu. Víc než veliké, okázalé budovy. Víc než povrchní evangelium slavných osob. Chceme hlubší hodnoty. Chceme vidět Ježíše. Chceme neposkvrněné roucho spravedlnosti. Chceme se vrátit k činění věcí v úplné závislosti na Bohu.“

Kniha Zjevení nám říká, že v posledních dnech povstane Satan ve velikém hněvu a povede „boj s ostatkem svatých.“ Tímto ostatkem je samozřejmě tělo Kristovo, které zahrnuje všechny, „kteří zachovávají Boží přikázání a mají svědectví Ježíše Krista“ (Zjevení 12:17).

My v Kristově církvi často mluvíme o duchovním boji. Boj, který je popisován ve Zjevení, je univerzální celosvětový útok, který Satan zahájil proti tělu Kristovu: „Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými“ (13:7).

Asi znáte dobře příběh krále Davida a jeho jednorázovou cizoložnou aféru s Betsabé. Tato událost skončila těhotenstvím Betsabé. A jakmile to zjistila, poslala Davidovi zprávu a oznámila: „Těhotná jsem.“

Když si to David přečetl, zděsil se. Jeho reputace zbožného, spravedlivého muže byla ohrožena. Tady byl muž, který napsal více než 3000 žalmů a duchovních písní. Byl Božím nástrojem v pobíjení nepřátel Izraele. A byl pro svět názorným příkladem, co to znamená mít veliké srdce pro Boha.

„Nebo z bojů a z kořistí obětovávali k opravě domu Hospodinova“ (1. Paralipomenon 26:27). Tento verš pro nás otevírá hlubokomyslnou, život měnící pravdu. Hovoří o kořisti, která se dá vyhrát pouze v bitvě. A když už je jednou tato kořist získána, je z vděčnosti věnována na budování Božího domu.

Chci vás vzít k hoře Oréb v Izraeli, do temné jeskyně. Uvnitř jeskyně sedí smutný osamělý Boží prorok. Tento zbožný muž je teď starý, pravděpodobně osmdesátiletý. A cítí se úplně sám. Absolutně se vzdal společnosti.

Asi před čtyřiceti dny prosil Boha, aby ho usmrtil. Byl přesvědčen: „Tento národ zašel příliš daleko. A církev je příliš odpadlá, než aby se mohla navrátit. Každý vedoucí je loutkou ďábla. Probuzení je teď prostě nemožné. Nezůstala žádná naděje, kterou jsem měl, Pane. Prosím, vezmi si můj život“ (viz 1. Královská 19:4).

Pokud existuje jedna společná stížnost, kterou slyším z úst křesťanů shodně po celém světě, pak je to tato: „Nikde nemohu najít tu správnou církev! Potřeboval bych najít místo, kde by bylo slouženo mé rodině – kde bychom mohli slyšet opravdové slovo z nebe, a kde by mé děti mohly růst a učit se spravedlnosti. Ale stále nemohu takovouto církev najít!“

Podle proroka Izaiáše budou v posledních dnech existovat dva druhy církví. A já věřím, že tyto dva typy církví již existují. Nemusíme spekulovat o tom, jak budou vypadat – protože Izaiáš nám dává velice jasný prorocký popis obou dvou.

4. kapitola Izaiáše je uvedena výstižným a tragickým popisem toho, co nazývám „církev pouhého odpuštění“:

„I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše“ (Izaiáš 4:1).

Pýcha je úplně na samém vrcholu v seznamu věcí, které Bůh nenávidí. „Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími“ (Přísloví 6:16–19).

Na tento národ přichází probuzení svatosti. Jiskřičky již byly zažehnuty Duchem svatým a kamkoli teď cestuji, jsou tam znamení skvělého probuzení mnoha Božích dětí, které hladoví a žízní po spravedlnosti. Bible předpovídá, že až přijde nepřítel jako povodeň, Duch Pánův proti němu vztyčí korouhev. Tou korouhví je svatost, pravá Kristova spravedlnost. Tato krví zbarvená standarta se vztyčí nad bojišti hříchu a zkaženosti velice brzy. Povstane crescendo hlasů volajících k Pánu: „Očisti nás. Zmocni se nás. Zvedni nás z bahna a špíny tohoto věku.