Poselství, které vám dnes píši, je poselství, které dal Duch svatý mně. Skutečně je považuji za své vlastní, osobní volání k probuzení. Jsem si vědom, že mnozí čtenáři možná nepotřebují stejné popíchnutí jako já. Ale vyburcování Duchem svatým se mě tak hluboce dotklo, že chci mít tyto poznámky neustále před sebou na svém pracovním stole, abych je mohl v příštích dnech číst znovu a znovu.
Kristus miluje svou církev. Dal za ní svůj život a řekl, že brány pekel ji nepřemohou. Ježíš sám je základním kamenem této církve. Písmo nám říká, že v ní přebývá jeho sláva a moudrost. O Letnicích poslal svého Ducha svatého, aby církev uvedl do chodu. A obdařil ji pomazanými služebníky – pastory, učiteli, apoštoly, proroky a evangelisty – za účelem vybudovat ji.
Když byl Ježíš na cestě do Galileje, přišel k Jákobově studni v Samaří. Unavený z cesty se zastavil, aby si tu odpočinul, zatímco učedníci šli nakoupit jídlo. Mezitím přišla ke studni samařská žena, aby nabrala vodu. Ježíš se k ní obrátil s upřímnou prosbou: „Dej mi píti“ (Jan 4:7).
Tady na ulicích New Yorku můžete koupit hodinky Rolex za patnáct dolarů. Prodavač vyvolává: „Kupte si u mě své Rolexy,“ a okatě nabízí blýskavé hodinky s nápisem Rolex na ciferníku. Když si hodinky prohlédnete, všechno na nich vypadá jako na Rolexech. Ale každý obyvatel New Yorku ví, že tyto hodinky nejsou pravé Rolexy. Jsou to pouhé napodobeniny – laciné kopie originálu.
To, co se vám chystám říci, vás možná šokuje – ale věřím tomu celým svým srdcem. Nejtvrdší srdce v tomto světě nejsou mezi bezbožníky – ale mezi Božím lidem!
„…V bázni Hospodinově uchází se zlého“ (Přísloví 16:6). „Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé…“ (Přísloví 8:13). „Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje…“ (Jan 14:21). „To je ta láska, abychom chodili podle jeho přikázání…“ (2. Jan 1:6).
„Probuď se, probuď se! Oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý. Otřes se z prachu, povstaň, posaď se, Jeruzaléme; dobuď se z okovů hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská. Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez peněz budete vykoupeni“ (Izaiáš 52:1-3).
Ve 14. kapitole Matouše nacházíme Ježíše, jak nastupuje do loďky, aby se odebral na „pusté místo,“ kde by mohl být sám. Právě se dozvěděl, že Janu Křtitelovi setli hlavu a že byl pohřben. Byl touto zprávou tak pohnut, že cítil potřebu být sám a modlit se.
Jak často jste slyšeli křesťany říkat: „Bůh ve své církvi dělá novou věc“? Ta „nová věc,“ o které se zmiňují, se může nazývat probuzení, vylití, navštívení nebo Boží hnutí.
Ale velice často tato „nová věc“ rychle zanikne. A jak se jednou ztratí, nelze ji znovu nalézt. Tím se ověřuje, že to vůbec není Boží hnutí. Po pravdě řečeno, křesťanští sociologové šli po stopách mnoha z těchto takzvaných navštívení a zjistili, že průměrná délka těchto událostí je kolem pěti let.
Exodus 33 předkládá paradox. Verš 11 nám říká: „A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým.“ Potom, jen o pár veršů dále, čteme: „Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal“ (33:20). To doslova znamená: „Mou tvář nelze spatřit.“
Co si o tom máme myslet? Jeden verš nám říká, že Mojžíš viděl Hospodinovu tvář. Ale další jasně říká, že nikdo nemůže spatřit Hospodinovu tvář a přežít.
