„A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda“ (1. Jan 5:6).

Před několika lety jsem byl pozván, abych navštívil probuzenecké shromáždění v předměstské církvi za New York City. Lidé horovali o „úspěšné evangelizaci,“ kterou tu pořádali dva mladíci evangelisté. Posléze jsem na jedno jejich shromáždění šel a seděl jsem vpředu s týmem služebníků. Vůbec jsem nevěděl, že na mě čeká strašný zážitek.

Konečným závěrem církve Ježíše Krista je slavné vítězství. Brány pekel nakonec nikdy vítězně neobstojí proti pravé církvi, která je viditelným tělem Ježíše Krista na zemi.

Rozumí se samo sebou, že to bude slavná církev bez poskvrny a vrásky, omytá a zabezpečená krví Beránka. Ale každý, kdo má duchovní rozpoznání, může snadno poznat, že církev Ježíše Krista v současné době nevítězí nad hříchem nebo nepřítelem. Smutný a žalostný stav mnoha věřících je příčinou velikého zármutku našeho Pána.

Na tajném obřadu, který naplánoval Hospodin, pomazal Samuel Davida za krále v Izraeli. Samuel tomuto zbožnému mladíkovi řekl: „Teď jsi Bohem pomazaný, abys vládnul jeho lidu.“ Ale bude to pro Davida ještě dlouhá cesta k trůnu. Než se slib jeho pomazání naplní, bude tento oddaný a věrný Pánův služebník čelit mnoha zkouškám a testování.

Celá kniha Deuteronomium se skládá z jediné Mojžíšovy řeči, kterou pronesl těsně před svou smrtí. Tato řeč byla zpětným pohledem na čtyřicet let, které Izrael strávil putováním po poušti. A Mojžíš ji přináší nové generaci Izraelců.

Když Ježíš žil svůj život na zemi, byl zcela závislý na nebeském Otci. Náš Spasitel neudělal ani neřekl nic, dokud se nejprve neporadil se svým Otcem ve slávě. A neprovedl žádné zázraky kromě těch, které mu Otec přikázal udělat. Prohlásil: „Sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím. A … neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky“ (Jan 8:28–29).

„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Izaiáš 9:6).

Izaiáš zde mluví o spasiteli – nádherném knížeti (princi) míru přicházejícím vládnout do svého království. Toto království bude tvořeno lidmi, kteří se zcela podvolí princově nejvyšší autoritě. A princ sám bude poskytovat milující radu všem, kterým bude vládnout, bude vést a řídit jejich životy.

Kdysi jsem slyšel jednoho pastora, jak říká svým posluchačům: „Starý zákon nemá pro naši dobu význam. Není třeba jej ještě studovat.“

Jak se mýlil! Jeden důvod, proč miluji čtení Starého zákona, je to, že vysvětluje Nový zákon v jasných, jednoduchých termínech. Jeho příběhy jsou plné modelů a stínů věčných pravd, vyjádřené v praktických životech skutečných lidí.

Před několika týdny jsem požádal ty, kteří jsou v adresáři naší elektronické pošty, aby nám napsali a pověděli o jejich církvi. Jinými slovy, je-li vaše církev dobrá, povězte nám o tom – nebo, prochází-li vaše církev obtížnými časy, povězte nám proč. Požádal jsem, aby nikdo nejmenoval svou církev ani pastora, a aby předaná informace byla bez pomluv, hořkosti a zášti. Prostě jsem chtěl změřit duchovní tep církví v Americe.

Dovolte, abych vám vyprávěl, jak k tomuto proroctví došlo. Gwen a já jsme se právě vrátili z evangelizačního shromáždění v městě Sacramento v Kalifornii do našeho motelu. Zapnul jsem televizi a projížděl jednotlivé stanice, abych našel program se zpravodajstvím. Jeden z kanálů vysílal záznam muzikálu slavné mladé rockové zpěvačky. Bylo to tak ďábelské, že jsem to nedokázal vypnout – byl jsem příliš omráčený tím, co jsem viděl.

Málo věrných křesťanů by o sobě přemýšlelo jako o někom, kdo má nevíru. Po léta jsem si nevěděl rady s něčím, co Ježíš řekl: „Když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (Lukáš 18:8). Tahle otázka vede k závěru, že jde o nedostatek víry nejen na zemi, ale mezi Božím lidem.