„A toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a tehdy přijde konec“ (Matouš 24:12).
Mnozí v církvi se dnes snaží určit blízkost Kristova návratu výkladem znamení časů. Vidíme taková znamení v jednotlivých událostech – například návrat Židů do Izraele. Přesto jedno z nejjasnějších vyjádření, které Ježíš o svém druhém příchodu učinil, je obsaženo v úvodním verši: Konec přijde až poté, kdy bude evangelium kázáno všem národům – jako důkaz.
Ve slavné pasáži třinácté kapitoly Jana vzal Ježíš ručník a umyvadlo a umyl nohy Svým učedníkům. Řekl jim: „Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati“ ( Jan 13:14 ).
Někteří zbožní křesťané berou tento verš doslovně. Ze služby „umývání nohou“ si udělali zvyk. To je chvalitebné – přesto, jestli je to jen rituál, pak byl ztracen původní význam mytí nohou.
Poté, co Ježíš umyl nohy učedníků, oblékl si znovu svůj oděv, posadil se a zeptal se jich „Víte, co jsem vám učinil?“ Jinými slovy: „Rozumíte duchovnímu významu umývání nohou?“
„Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor, ale nevyhnal obyvatelů údolí, proto že vozy železné měli“ (Soudců 1:19). „Ale horu budeš míti. Jestližeť překáží les, tedy vysekáš jej, a obdržíš končiny její; nebo vyhladíš Kananejského, ačkoli má vozy železné a jest silný“ (Jozue 17:18).
Proč je Amerika zamořena AIDS? Proč nejsou naše ulice bezpečné k procházení? Proč celá generace šílí po alkoholu a drogách? Proč jsou naše hranice bezbranné před pokoutními prodavači s narkotiky, kteří zaplavují náš národ ničivou vlnou drog všeho druhu?
Stál jsem nedávno v hotelové hale a pozoroval svobodné lidi vcházející husím pochodem do ohromné hodovní síně. Na vývěsce venku v hale jsem četl: „Creative Single’s Party“ (Večírek pro svobodné). Byla neděle večer – den, který je pro osamělé lidi nejdepresivnější.
„Pánův den však přijde jako zloděj v noci. V ten den nebesa s hřmotem pominou, živly se rozplynou žárem a země i všechny výtvory na ní budou spáleny.“
„Když se tedy všechno má rozplynout, jací musíte být ve svatém chování a zbožnosti vy, kdo očekáváte a spěcháte k příchodu Božího dne, pro nějž se nebesa rozplynou ohněm a živly roztaví žárem?“
„Podle jeho zaslíbení však očekáváme nová nebesa a novou zemi, v nichž přebývá spravedlnost. Proto, milovaní, očekávejte tyto věci a snažte se, abyste jím byli shledáni v pokoji jako neposkvrnění a bezúhonní“ (2. Petr 3:10–14).
Když jsem byl chlapec, voláním církve bylo: „Ježíš přichází! Vrátí se jako zloděj v noci, až ho budete nejméně očekávat. Přijde v mžiku za zvuku trumpet. Buďte neustále připraveni.“
Během let mého dospívání bylo tohle volání slyšet na každém nedělním shromáždění. Každý evangelista, který přišel kázat do církve mého otce, měl poselství o brzkém návratu Krista. Jejich volání se mi vrylo do paměti. A jejich poselství ve mně formovalo Boží bázeň a očekávání. Učil jsem se žít v očekávání, že se Pán každou chvíli vrátí.
Izaiáš 16 živě popisuje, co se stane pyšnému národu, který se dostane pod Boží soud. Izaiáš tu prorokuje o Moábovi, nepříteli Izraele: "Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho" (Izaiáš 16:6).
„Podle předuložení věčného, kteréž jest uložil v Kristu Ježíši Pánu našem, v němžto máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho“ (Efezským 3:11–12).
Boží děti mají jedno z největších privilegií, které kdy byly lidstvu poskytnuty. Máme právo, smělost a svobodu dostat se kdykoliv k našemu Pánu.
Jednoho dne o Letnicích ohlásil Petr zástupům v Jeruzalémě: „Ježíše toho Nazaretského… z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste“ (Skutky 2:22–23).
Co těmito slovy Petr myslel? Jeden řecký slovník překládá jeho slova takto: „Ježíš byl vydaný nepřátelům podle předurčeného Božího plánu.“
Dnes na světě existují dva druhy církví. Zaprvé je tu mrtvá formální církev, která má formu pobožnosti, ale nemá moc. Její služebníci jsou námezdníci, většina z nich je neobrácených. Bůh takové pastýře nazývá „…dvakrát zemřelé…“ (Juda 12). A zaslibuje vytrhnout takové církve s kořeny a spálit je!
