„I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato“ (Marek 4:24–25).

Ježíš věděl, že tato slova mohou znít neduchovním uších podivně. Tak své sdělení uvedl slovy: „Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.“ (Marek 4:23). Říkal nám v podstatě: „Je-li tvé srdce otevřené pro Božího ducha, budeš rozumět, co ti musím říci.“

Jeden upřímný křesťan se mě ve svém dopise nedávno zeptal: „Komu věříme? Po léta jsem četl díla mnoha služebníků, kteří byli přesvědčení, že konec je blízko. Ale znovu a znovu se netrefili. Teď jsem poznal, že se jen snažili prodat knihu. Ale jiní si skutečně myslí, že jim Bůh řekl, že konec je tu.“

Mám věřícího přítele, který prožívá neuvěřitelné utrpení – tělesné, duševní i duchovní. To utrpení mi připadalo nad lidské síly. Občas bylo tak intenzívní, že jsem si říkal, jak to jen může vydržet, aniž by se pod tím vším zhroutil.

Připravte se teď, že na své teologii odhalíte něco skandálního. Buďte připraveni, že uvidíte Ježíše ve zcela novém světle. Věděli jste, že jsme k našim problémům přicházeli ze špatného konce? Jsme tak zaujati našimi vlastními problémy, že nám ani na mysl nepřijde, že náš Pán má také problém. A kdybychom rozuměli Jeho problému, brzy bychom se dostali ke kořeni svého vlastního.

Jednoho dne se Bůh zjevil Abrahamovi a dal mu neuvěřitelný příkaz: „Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě“ (Genesis 12:1).

Jak úžasná věc. Bůh si zčistajasna vybral člověka a řekl mu: „Chci, aby ses sebral a šel, všechno tu nech: svůj domov, své příbuzné, i svou vlast. Chci tě někam poslat a ukážu ti cestu, jak se tam dostaneš.“

Jak Abraham na toto slovo od Boha reagoval? „Vírou Abraham uposlechl, když byl Bohem volán, aby odešel na místo, které měl přijmout za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde“ (Židům 11:8).

V 51. kapitole Izaiáše přináší Pán mocné poselství pro všechny, kdo následují spravedlnost. Prohlašuje: „Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteříž hledáte Hospodina“ (Izaiáš 51:1). O několik veršů dál opět volá k těm, „kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj“ (51:7).

Chci pro vás učinit tři prohlášení o Božím způsobu jednání. Tyto tři body jsou podstatou mého poselství:

Po několik nedávných týdnů byla v popředí mé mysli jedna otázka. Věřím, že je to otázka, kterou si každý upřímný věřící musí stále klást: Dorůstám (rostu) v milosti?

Pro mě milost znamená zplnomocnění Duchem svatým stávat se víc jako Ježíš. Proto dorůstat v milosti znamená růst do Ježíšovy podoby skrze nezaslouženou moc Božího Ducha. Teď zformulujme mou otázku jinak: „Spoléhám na Ducha svatého, že mě učiní být víc jako Ježíš – v mém domě, v mé službě, v mých vztazích?“

Nějakou dobu jsem v rozpacích ohledně problému, který v církvi přetrvává roky – hluboce mě to znepokojuje. Ten problém je – proč je tak těžké pro křesťany modlit se?

Písmo říká jasně, že odpověď na všechno v našich životech je modlitba smíšená s vírou. Apoštol Pavel říká: „O nic nemějte starost [nebuďte úzkostliví], ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díkůčiněním oznamujte Bohu“ (Filipským 4:6). Pavel nám říká: „Hledej Pána ve všech oblastech svého života. A děkuj Mu dřív, než tě vyslyší.“