Neslyšíme v těchto dnech mnoho kázání o nebi. Může se to zdát divné, protože každému křesťanovi dělá radost, když přemítá o životě s Pánem po celou věčnost. Zaslíbení nebe je skutečným jádrem evangelia, které kážeme.

Ale má to důvod, proč o tomto radostném tématu moc neslyšíme. Skutečnost je taková, že Bible o tom, jak vypadá nebe, moc neříká. Ježíš se nikdy s učedníky neposadil a nevysvětloval jim slávu a velkolepost nebe. Řekl zloději na kříži: „Dnes budeš se mnou v ráji,“ ale neřekl, jak bude vypadat.

Když byl Pavel, ve 20. kapitole Skutků, na své cestě do Jeruzaléma, zastavil se v Efezu. Svolal zde výjimečné shromáždění všech církevních vedoucích. S vážnou tváří řekl těmto Efezským věřícím: „A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář“ (Skutky 20:25).

Všimněte si pozorně úvodního verše 6. kapitoly Soudců: „Činili pak synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let“ (Soudců 6:1). Tato slova popisují nekonečný cyklus, který se v Izraeli opakoval po generace.

V předcházejících kapitolách nacházíme tato slova, jak se opakují znovu a znovu. Říkají v podstatě: „A děti Izraele činili, co je zlé v očích Hospodinových, a sloužili Bálům… a Bůh je ve svém hněvu vydal do rukou jejich nepřátel.“

Když byla psaná kniha Daniel, byl Izrael v zajetí v Babylonu. A podle 6. kapitoly byl Daniel po dlouholetém životě ve službě stár 80 let. Zbožný prorok a kazatel přežil dva babylonské krále – Nabuchodonozora a jeho syna Balsazara. Nyní slouží Daniel králi Dariovi.

Věřím, že existuje pouze jediná věc, která nás může zachovat, abychom obstáli v těžkých dnech, a tou je poznání Boží slávy. Možná vám to zní jako vznešený, nadnesený pojem, který je lepší přenechat teologům, jsem však přesvědčený, že význam Boží slávy má velmi reálnou hodnotu pro každého skutečného věřícího. Jejím uchopením otevíráme dveře k vítěznému životu!

Při studiu tohoto předmětu jsem pochopil dvě důležité pravdy:

1. Boží sláva je zjevením charakteru a bytosti našeho Pána.

„Nebo stane se v ten den, že shledám všecky národy, kteříž přitáhnou proti Jeruzalému, abych je zahladil. A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb.“

„I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad prvorozeným“ (Zachariáš 12:9–10).

Bůh obstaral zdroj života pro celý svět. Ne pouhou potravu, ale život v jeho nejplnější míře – Ježíš to nazval hojným životem.

Bůh poslal manu, aby udržoval život na poušti – a poslal svého Syna Ježíše, aby udržel život v našich dnech. Ježíš řekl: „Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu“ (Jan 6:33).

Tak či onak jsme zraněni všichni. Všichni jsme na té samé lodi. I ta smějící se, lehkovážná, bezstarostná parta je zraněná. Snaží se skrýt svá zranění pitím a vtipkováním – ale tím zranění nezmizí.

Kdo je zraněný? Rodiče marnotratného syna nebo dcery. Miliony rodičů jsou hluboce zranění dítětem, které odmítlo jejich radu. Tito milující rodiče se trápí kvůli podvádění a přečinům dítěte, které bylo kdysi jemné a ukázněné.

V New York City můžete navštěvovat jednu církev za druhou, od majestátních katedrál po malé kongregace a zřídka uslyšíte kázat slovo o pokání. Totéž je pravdou o mnoha církvích hlásajících evangelium napříč Amerikou a po celém světě. Můžete navštěvovat jeden sbor za druhým, celé měsíce, a nikdy neuslyšíte ani zmínku o pokání.

Samozřejmě že dnes existují církve, které v tomto biblickém učení neslevují a nedělají kompromisy. Ale v obrovském počtu církví usoudili, že pokání je příliš nepříjemné poselství. Opravdu, celé denominace ho zeslabily, odstranily jeho důraz.

„Tak jako nám jeho božská moc darovala všechno, co patří k životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, který nás povolal svou slávou a ctností“ (2. Petr 1:3).

Po léta jsem prohlašoval, že jsem naplněn Duchem, svědčil jsem, že jsem pokřtěn Duchem. Kázal jsem, že mě Duch svatý zmocňuje, abych svědčil, a že mě posvěcuje. Modlil jsem se v Duchu, rozmlouval s Duchem, chodil v Duchu a slyšel Jeho hlas. Opravdu věřím, že Duch svatý je Boží moc.