Czech Newsletters

Každá diskuse o utrpení a zkouškách musí začínat u nejustaranějšího, nejvíce trápeného, nejzoufalejšího a nejsklíčenějšího věřícího všech dob. Muž, o kterém mluvím, byl spravedlivý, věrný, Boha milující služebník, horlivý v modlitbě a uctívání. Ale když jeho život zaplavil smutek a trápení, začala znít slova téhož muže jako slova nějakého ateisty.

Na úplném vrcholu svého trápení usoudil tento služebník následující: „Ač bych pak i volal, a on (Bůh) mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.“

„I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi … řkoucí: Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj. Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy“ (Jonáš 1:1–3). Známe Jonášův příběh. Je to muž, který se snažil utéci od Boha. Hospodin dal Jonášovi mandát, aby kázal soud ve městě Ninive. Ale místo,aby varoval Ninive, Jonáš prchnul.

Jestliže prohlašuješ, že nemáš žádné nepřátele, rád bych ti učinil nabídku. Chci s tebou uzavřít smlouvu na napsání knihy, kde vysvětlíš, jak se ti podařilo dostat se v životě tak daleko, aniž by se ti jediná osoba postavila na odpor. Tvá kniha by byla jistě bestsellerem.

Křesťané dnes žijí v čase velikého osvícení. Duch svatý nám odhalil mocný význam Ježíšova kříže, který pro naše životy znamená neuvěřitelná požehnání.

Byla doba, kdy byl Kristův mocný čin světem zastírán. Toto období se nazývalo “Doba Temna” - jednoduše proto, že byl význam kříže lidským očím zahalen.

„A Duch jest, jenž svědectví vydává, že Duch jest pravda“ (1. Jan 5:6).

Před několika lety jsem byl pozván, abych navštívil probuzenecké shromáždění v předměstské církvi za New York City. Lidé horovali o „úspěšné evangelizaci,“ kterou tu pořádali dva mladíci evangelisté. Posléze jsem na jedno jejich shromáždění šel a seděl jsem vpředu s týmem služebníků. Vůbec jsem nevěděl, že na mě čeká strašný zážitek.

Konečným závěrem církve Ježíše Krista je slavné vítězství. Brány pekel nakonec nikdy vítězně neobstojí proti pravé církvi, která je viditelným tělem Ježíše Krista na zemi.

Rozumí se samo sebou, že to bude slavná církev bez poskvrny a vrásky, omytá a zabezpečená krví Beránka. Ale každý, kdo má duchovní rozpoznání, může snadno poznat, že církev Ježíše Krista v současné době nevítězí nad hříchem nebo nepřítelem. Smutný a žalostný stav mnoha věřících je příčinou velikého zármutku našeho Pána.

Málo věrných křesťanů by o sobě přemýšlelo jako o někom, kdo má nevíru. Po léta jsem si nevěděl rady s něčím, co Ježíš řekl: „Když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (Lukáš 18:8). Tahle otázka vede k závěru, že jde o nedostatek víry nejen na zemi, ale mezi Božím lidem.

Celá kniha Deuteronomium se skládá z jediné Mojžíšovy řeči, kterou pronesl těsně před svou smrtí. Tato řeč byla zpětným pohledem na čtyřicet let, které Izrael strávil putováním po poušti. A Mojžíš ji přináší nové generaci Izraelců.

Když Ježíš žil svůj život na zemi, byl zcela závislý na nebeském Otci. Náš Spasitel neudělal ani neřekl nic, dokud se nejprve neporadil se svým Otcem ve slávě. A neprovedl žádné zázraky kromě těch, které mu Otec přikázal udělat. Prohlásil: „Sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím. A … neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky“ (Jan 8:28–29).

„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Izaiáš 9:6).

Izaiáš zde mluví o spasiteli – nádherném knížeti (princi) míru přicházejícím vládnout do svého království. Toto království bude tvořeno lidmi, kteří se zcela podvolí princově nejvyšší autoritě. A princ sám bude poskytovat milující radu všem, kterým bude vládnout, bude vést a řídit jejich životy.