Kniha Exodus obsahuje jednu z nejpodivnějších pasáží celého Písma. Když Izraelci tábořili u hory Sinai, byli náhle pohlceni tmou a neuvěřitelným, planoucím ohněm. Zprostředka těchto děsivých přírodních živlů promluvil Bůh: „Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým“ (Deuteronomium 5:22).
Věřím, že ospravedlnění z víry je základní pravdou v křesťanství. Nemůžeš poznat pravý pokoj, dokud nejsi přesvědčen, že nikdy nebudeš v Božích očích ospravedlněn svými vlastními skutky spravedlnosti.
Jestliže nerozumíš, že dokonalá spravedlnost Kristova je i tvou skrze víru, budeš vést život dřiny a lopocení. Strávíš své dny zkoušením potěšit Boha různými beznadějnými pokusy, abys dokázal svou vlastní spravedlnost. Ale pravda je taková, že nikdy nebudeš schopen přinést Bohu žádnou spravedlnost.
Nedávno uvedl „U.S.A. Today“ příspěvek na přední straně titulkem „Je New York určen k odpočítávání?“ Ilustrace ukazovala New York oblečený jako boxer, který leží na plátěné podlaze ringu – a neuvědomuje si velmi blízký knock–out. Článek pokračoval ve výkladu, že město se vymyká kontrole a že teď mnozí věří, že to nemůže přežít.
New York má nejvyšší nájmy v Americe, nejvyšší daně, nejhorší zločinnost a několik nejnebezpečnějších škol na světě. Policie považuje některé čtvrti – jako je East New York a Bronx – za válečná pásma. Strážníci prostě do některých oblastí nevkročí.
Bůh se setkal s Mojžíšem u hořícího keře a nařídil mu, aby vyvedl Izrael z otroctví. Řekl svému služebníkovi:
„Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě…protož jsem sstoupil, abych vysvobodil jej…protož, nyní poď a pošli tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta…“ (Exodus 3:7–10).
Ve svém prvním listu Petr mluví k církvi o posledních dnech. Píše: "Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů" (1Pt 4,7-8).
Víte, co je to deprese, zažili jste ji někdy? Byli jste tak ustaraní, tak plní úzkosti a zmatku, že jste prožívali noci beze spánku? Byly ve vašem životě časy, kdy jste byli tak sklíčení, tak zneklidnění, že vás nikdo nedokázal utěšit? Byli jste někdy tak na dně, že jste měli chuť to vzdát, přesvědčení, že váš život je naprostá prohra?
Matouš nám říká, že Ježíš mluvil k zástupům v podobenství: „Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa“ (Matouš 13:34–35).
Mnoha křesťanům znějí podobenství velice prostě. Ale podle Krista skrývá každé podobenství neuvěřitelné tajemství. V každém podobenství, které Ježíš řekl, existuje skrytá pravda o Božím království. A tato pravda se odkrývá jen těm, kdo ji pilně vyhledávají.
Znám jistého mladého muže, který žije v neustálé hrůze a strachu. Tyto strašné pocity u něj začaly ten den, kdy odešel od Pána.
Mladík byl slavně spasen a naplněn Božím duchem. Svědčil o moci Boží milosti ve svém životě. A byl skutečným svědkem pro evangelium. Radil mnoha lidem ve své církvi, sloužil jim Kristovou láskou. Potom jednoho dne zčistajasna řekl: „Mám toho dost. Nechci už tenhle život.“
„Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine. Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých. Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla“ (Žalm 130:1–4).
Křesťané znají Abrahama jako muže víry. Bible nám ho opravdu dává za příklad víry: „Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ (Galatským 3:6) „A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.“ (Galatským 3:9)
Bůh se zjevil Abramovi (tak se dříve jmenoval) a řekl mu: „Nic se neboj Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojné odměna.“ (Genesis 15:1) Pán také Abramovi slíbil „…budeš pohřben v utěšeném věku.“ (verš 15) A ke všemu se Bůh zavázal, že kdokoliv mu ublíží nebo prokleje, bude sám proklet: „Požehnám těm, kdo žehnají tobě…“(Genesis 12:3)