Mám na vás otázku: Co mohou Boží lidé v čase hrozícího soudu dělat, aby pohnuli Božím srdcem?
Vidíme přírodní katastrofy v takovém stupni jako nikdy předtím: přílivové vlny, hurikány, ohně, povodně, suchopáry. Myslím na strašlivou spoušť způsobenou tsunami, která otřásla světem, na hurikán Katrinu, na zemětřesení v Indii a Pákistánu.
Pavel říká: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu“ (Efezským 1:3). Pavel nám v podstatě říká: „Všichni, kdo následují Ježíše, jsou požehnáni duchovním požehnáním v nebesích, kde je Kristus.“ Jak neuvěřitelné zaslíbení pro Boží lid.
Přesto se toto zaslíbení stává pouhým slovem, jestliže nevíme, co tato duchovní požehnání jsou. Jak se můžeme radovat z požehnání, která nám Bůh zaslíbil, když je nechápeme, když jim nerozumíme.
V raných letech církve existovalo velké pronásledování. Během tohoto strašného období byl zajat apoštol Jan a poslán do Říma. Římský císař (buď Nero nebo Dioklecián) poslal Jana do vyhnanství na ostrov Patmos. Tento ostrov byl malé, zpustošené, neobyvatelné místo. Jedinou populací bylo několik vězňů, kteří byli vyhnáni, aby zde dožili své dny. Podobně jako oni, byl i Jan poslán na Patmos, aby tu zemřel.
Všude v Bibli Je Božím lidem přikazováno, aby se stále modlili. Máme se modlit, když jsme nahoře a když jsme dole, v dobrých i špatných časech. Máme se modlit v každé době – v období radosti a zdraví stejně jako v nemoci nebo depresi, v období klidu a prosperity stejně jako sklíčenosti a smutku. Nezáleží na tom, jaká je naše situace nebo kondice, bez přestání se máme modlit.
Ve svém dopise křesťanům v Tesalonice mluví Pavel o budoucí události, kterou nazývá „den Páně.“ Píše:
„Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští Pána našeho Jezukrista a naše shromáždění v něj, abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buďto skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jako by nastával den Kristův.“
„Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane den Páně, než až prve přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení“ (2. Tesalonickým 2:1–3).
Věřím, že Šalomoun představuje ducha a charakter moderní Laodikejské církve posledních dnů. A tato církev – tady v Americe a na celém světě – směřuje ke stejné zkáze, před kterou se octnul Šalomoun!
Písmo nám říká:
„Když se pak zmocnil Šalomoun syn Davidův v království svém, a Hospodin Bůh jeho byl s ním, a zvelebil ho náramně“ (2. Paralipomenon 1:1).
„Nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá průchodu. Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu“ (Izaiáš 59:14–15).
Prorok Izaiáš říká: „Pravda klesla na ulicích – dveře ke svatosti se zavírají a ti, kdo chtějí následovat Hospodina, se stávají oběťmi kvůli mělkému kázání.“
Tolik se stydím, když vzpomínám na začátky své služby – protože jsem odsoudil tolik upřímných lidí. Myslel jsem to dobře, a moje horlivost byla často upřímná a dobře míněná. Ale kolik lidí jsem přivedl pod strašné odsouzení, protože neodpovídali mým představám o svatosti.
„Přišel Syn člověka…přítel celníků a hříšníků!“ (Matouš 11:19). V 7. kapitole Lukáše čteme příběh o farizeovi jménem Šimon, který pozval Ježíše do svého domu povečeřet. Tento zbožný muž pozval také vybranou skupinu náboženských vůdců, jako byl on sám, aby usedli k témuž stolu. Tito hosté byli s největší pravděpodobností také farizeové.
Uvažujme o jednom z nejmocnějších zaslíbení ze všech v Božím slově:
„Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová. A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře. Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho.“
