Jestliže prohlašuješ, že nemáš žádné nepřátele, rád bych ti učinil nabídku. Chci s tebou uzavřít smlouvu na napsání knihy, kde vysvětlíš, jak se ti podařilo dostat se v životě tak daleko, aniž by se ti jediná osoba postavila na odpor. Tvá kniha by byla jistě bestsellerem.

Křesťané dnes žijí v čase velikého osvícení. Duch svatý nám odhalil mocný význam Ježíšova kříže, který pro naše životy znamená neuvěřitelná požehnání.

Byla doba, kdy byl Kristův mocný čin světem zastírán. Toto období se nazývalo “Doba Temna” - jednoduše proto, že byl význam kříže lidským očím zahalen.

Před několika týdny jsem požádal ty, kteří jsou v adresáři naší elektronické pošty, aby nám napsali a pověděli o jejich církvi. Jinými slovy, je-li vaše církev dobrá, povězte nám o tom – nebo, prochází-li vaše církev obtížnými časy, povězte nám proč. Požádal jsem, aby nikdo nejmenoval svou církev ani pastora, a aby předaná informace byla bez pomluv, hořkosti a zášti. Prostě jsem chtěl změřit duchovní tep církví v Americe.

Dovolte, abych vám vyprávěl, jak k tomuto proroctví došlo. Gwen a já jsme se právě vrátili z evangelizačního shromáždění v městě Sacramento v Kalifornii do našeho motelu. Zapnul jsem televizi a projížděl jednotlivé stanice, abych našel program se zpravodajstvím. Jeden z kanálů vysílal záznam muzikálu slavné mladé rockové zpěvačky. Bylo to tak ďábelské, že jsem to nedokázal vypnout – byl jsem příliš omráčený tím, co jsem viděl.

Málo věrných křesťanů by o sobě přemýšlelo jako o někom, kdo má nevíru. Po léta jsem si nevěděl rady s něčím, co Ježíš řekl: „Když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (Lukáš 18:8). Tahle otázka vede k závěru, že jde o nedostatek víry nejen na zemi, ale mezi Božím lidem.

Celá kniha Deuteronomium se skládá z jediné Mojžíšovy řeči, kterou pronesl těsně před svou smrtí. Tato řeč byla zpětným pohledem na čtyřicet let, které Izrael strávil putováním po poušti. A Mojžíš ji přináší nové generaci Izraelců.

Když Ježíš žil svůj život na zemi, byl zcela závislý na nebeském Otci. Náš Spasitel neudělal ani neřekl nic, dokud se nejprve neporadil se svým Otcem ve slávě. A neprovedl žádné zázraky kromě těch, které mu Otec přikázal udělat. Prohlásil: „Sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím. A … neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky“ (Jan 8:28–29).

„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Izaiáš 9:6).

Izaiáš zde mluví o spasiteli – nádherném knížeti (princi) míru přicházejícím vládnout do svého království. Toto království bude tvořeno lidmi, kteří se zcela podvolí princově nejvyšší autoritě. A princ sám bude poskytovat milující radu všem, kterým bude vládnout, bude vést a řídit jejich životy.

Kdysi jsem slyšel jednoho pastora, jak říká svým posluchačům: „Starý zákon nemá pro naši dobu význam. Není třeba jej ještě studovat.“

Jak se mýlil! Jeden důvod, proč miluji čtení Starého zákona, je to, že vysvětluje Nový zákon v jasných, jednoduchých termínech. Jeho příběhy jsou plné modelů a stínů věčných pravd, vyjádřené v praktických životech skutečných lidí.

Apoštol Pavel byl nejvěrnější Boží služebník. A já věřím, že za Pavlovou věrností byly tři důležité motivace: naděje, láska a bázeň.

Měl požehnanou naději věčného života, která ho motivovala k věrnosti. Měl také velkou lásku pro Krista. V 2. Korintským 5:14 říká: „Láska zajisté Kristova víže nás“ – což znamená, že ho to nutilo zůstat věrný Bohu.

Ale Pavlova věrnost byla motivována ještě něčím jiným: posvátným strachem z hodiny, kdy bude stát před Soudcem světa o Soudném dni!