Stalo se vám někdy, že vám přítel nebo někdo blízký řekl z ničeho nic: „Zlobíš se na mě?  Udělal jsem něco špatně?“

Jednoduše jsi potichu, zahloubaný v myšlenkách. Odpovíš: „Ne, nejsem naštvaný. Neudělal jsi nic, čím bys mi ublížil. Jenom jsem zůstal potichu.“

Ale on tlačí na tebe a říká: „Řekl jsem něco špatného?“

„Ne, nic jsi neřekl. Všechno je v pořádku,“ odpovíš.

Nakonec, abys toho člověka přesvědčil, obejmeš ho. „Podívej, miluji tě! Nejsem na tebe naštvaný. Ale jestli v tom budeš pokračovat, rozčílíš mě!“

Bůh má tolik, že chce dávat. „Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, že prostor pro ně nebude stačit“ (Malachiáš 3,10). Bůh stojí v plné zásobárně a říká: „Jsem milující Bůh a rád dávám, ale jen málokdo ode mne dostává. Nenechávají mě prokázat lásku a moc!‘

Samozřejmě máme děkovat Bohu za vše, co již udělal a dal, ale nemáme se s tím spokojit a myslet si, že je to už dost.

Ti, co znají Boha, se naučili rozeznávat jeho hlas. Věřím, že jsou 3 podmínky k tomu, abychom mohli slyšet Boží hlas:

1. Neotřesitelná jistota, že Bůh chce s vámi mluvit. Musíte být plně přesvědčeni a jisti, že opravdu chce, abyste znali jeho hlas, abyste mohli plnit jeho vůli. To, co vám Bůh řekne, vždy bude v souladu s jeho Slovem.

Jedno z Božích jmen zapsaných v Písmu je Jehovah-Nissi. To znamená - Bůh, jenž poskytuje, jenž je pavézou, jenž pozvedá, jenž naplňuje radostí. Je úžasné, kolik významů má jedno slovo.

Hebrejské slovo nissi se používalo na židovských svatbách. Když měli ženich s nevěstou svatební hostinu, všichni hosté přiměli novomanžele, aby si sedli na dvě židle, potom ty židle zvedli a chodili po místnosti a nesli ženicha a nevěstu. Tomu zvednutí židlí se říkalo nissi.

Bratr David Wilkerson vyprávěl jednu z nejfantastičtějších historek. Šlo o 82letou ženu, která žila sama v jedné z newyorských čtvrtí. Jednou v noci uslyšela, jak někdo začal bušit na vchodové dveře.

V Exodus 33 čteme, že Mojžíš neznal plně Boha, ale Bůh chtěl Mojžíšovi dát větší zjevení své slávy a přirozenosti. Toto odhalení bylo daleko více než přátelství nebo blízký vztah. Bůh chce, aby ho lidé takto znali.

Téma díkůvzdání mi přišlo na mysl nedávno, v době, kdy jsem prožíval velké těžkosti. Naše církevní budova právě potřebovala větší investice. Taky problémy lidí narůstaly. Vypadalo to, že každý, koho jsem znal, procházel těžkostmi a já jsem cítil břemeno toho všeho.

Šel jsem do své kanceláře, posadil jsem se a litoval se. Začal jsem si stěžovat Bohu: „Pane, jak dlouho mě ponecháš v tomto ohni? Jak dlouho se musím modlit za všechny tyto věci a čekat než něco uděláš? Kdy mi odpovíš, Bože?“

Když Izraelci procházeli zkouškami, měli skutečně uprostřed všeho vyjádřit vděčnost a vzdávat díky? Když byli obklíčeni a byli v beznadějné situaci, skutečně Bůh očekával, že budou reagovat radostně?

Naprosto! To bylo tajemství, jak se dostat z potíží. Víte, Bůh od nás v době zdrcujících problémů a zkoušek něco chce. Chce, abychom mu uprostřed toho všeho přinesli oběť díkůvzdání!

V 1. Petrově epištole můžeme najít jeden z nejdůležitějších veršů v celém Písmu. Apoštol zde mluví o potřebě zkoušek naší víry. „Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.“ (1. List Petrův 1,6-7)

Genesis 22. kapitola má velmi zajímavý začátek, který často přejdeme: „Po těch událostech se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet.“ (Genesis 22,1)

Po jakých událostech? Odpovědí je předchozí zkouška, kterou Abraham prošel. Existuje nádherná starověká literatura napsaná rabíny, ve které je komentář ke knize Genesis. Ta hovoří o 12 Abrahamových zkouškách. Tito rabíni prošli písmo a zjistili, že Abraham byl vyzkoušen Bohem při 12 různých příležitostech.