V úterý 11. zárí 2001 byla znicena dvojcata Svetového obchodního centra v New Yorku.

Pet dní potom, když jsem pripravoval toto kázání, díval jsem se z okna své pracovny ve tricátém patre. Velké mraky koure se stále ješte valily z trosek. Zdvihaly se ze sutin a byly unášeny vetrem kolem sochy Svobody nad Hudson River.

„Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. Jemužto odpírejte, silní jsouce u víře, vědouce, že tatáž utrpení bratrstvo vaše, kteréž na světě jest, obkličují“ (1. Petr 5:8–9).

Jsi-li údem Kristova těla, buď připraven čelit vzteklému ďáblovi. Možná na to nechceš myslet nebo to dokonce ani přijmout – ale pokud jsi odhodlaný následovat Ježíše celým svým srdcem, označil tě Satan ke zničení. A zaplaví tvůj život starostmi a trápením všeho druhu.

Co je to „osud“? Jednoduše řečeno, osud je Boží záměr pro tvůj život. Je to budoucnost určená a ustanovená pro tebe. Osud je to, co Bůh ve své Boží vůli předurčil, že budeš a čím se staneš.

Skličuje mě, když čtu o mnoha zbožných mužích a ženách v Písmu, kteří minuli svůj osud. Bůh pro každého z nich vyvolil a předurčil dílo nebo službu – ale oni Jeho plán předčasně ukončili. Začali dobře, chvíli chodili v moci svého povolání. Ale nakonec zemřeli v hanbě, zničení – minuli Boží osud pro své životy!

Izaiáš prorokuje, že Bůh jednoho dne povstane a otřese celou zemí. Prorok píše: „Hle, Jahve vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele… veselí se vystěhuje ze země… i bude uprostřed země, mezi národy, tak jako když se srážejí olivy, jako paběrky, když končí vinobraní…“ (Izaiáš 24:1,11,13).

Bůh otřese zemí podobně jako když se sklízejí olivy – dokud nepadne poslední kousek ovoce!

„…otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země… země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne… bude se zmítat jako budka.“ (verše 18–20).

Žijeme ve dnech závěrečné přípravy. V nebi, v pekle a na zemi se rozrůstá nesmírná aktivita, protože všechno stvoření tuší vyvrcholení lidských dějin.

Kdyby Duch svatý odstranil šupiny z našich očí, byli bychom my věřící nejen veselí, ale také hrůzou naplnění z toho, co bychom viděli. Volali bychom: „Co se to děje? Proč tu každý chvátá s takovou horlivostí a odhodláním? K čemu jsou všechny tyto promyšlené a ohromující přípravy? Co je ve vzduchu? Co se to chystá?“

To, co následuje, je prorocké varování z Azusa Street před 75 lety, které se týká nebezpečí Letnic bez Krista!

Frank Bartleman byl očitým svědkem vylití Ducha svatého v roce 1907 na Azusa Street v Los Angeles. Byl označován za reportéra probuzení na Azusa Street. Před téměř 75 lety, během tohoto vylití, napsal varovné pojednání o Letnicích bez Krista.

Bůh nám říká, že všechno, co bylo stvořeno, položil k nohám člověka. Podívejme se na tuto pasáž z epištoly Židům:

"Co je člověk, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že tě zajímá? O málo nižším než anděly jsi jej stvořil, slávou a ctí jsi korunoval jej, k jeho nohám jsi složil vše. Když tedy vše položil do jeho moci, nezbylo nic, co by mu nepoddal. Teď ovšem ještě nevidíme, že by vše bylo v jeho moci!" (Židům 2:6-8).

„A když viděl zástupy, byl pohnut soucitem k nim, protože byli zesláblí a rozptýlení jako ovce nemající pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: ‚Žeň je jistě veliká, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň‘“ (Matouš 9:36–38).

Ježíš říkal: „Pole jsou zralá, a žeň vydatná. Je čas začít sklízet.“ V tu chvíli ta veliká, poslední duchovní sklizeň začala. Zpočátku to byla sklizeň mezi Židy a pohany Ježíšovy generace. A ta samá sklizeň potrvá tak dlouho, dokud se Kristus nevrátí.

Když Bůh říká lidstvu: „Věřte,“ přikazuje něco, co je úplně mimo rozumové chápání. Víra je naprosto nelogická. Sama její definice má co dělat s něčím zcela absurdním. Přemýšlej o tom: v epištole Židům se říká, že víra je podstata věcí nadějných a důkaz neviditelného. Bylo nám zkrátka řečeno: „Neexistuje hmatatelná podstata. Neexistuje vůbec žádný důkaz.“ Přesto se od nás žádá, abychom věřili. Vzpomeneš si na nějaký příkaz, který by byl absurdnější, nesmyslnější něž tento? Jednoduše říká: „Přijmi to bez průkazného svědectví.

„I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry“ (Lukáš 17:5). Muži, kteří patřili do Kristova úzkého kruhu žádají na svém mistru něco důležitého. Chtěli větší porozumění významu a působení víry. V podstatě říkali: „Pane, jakou víru (jaký druh víry) si od nás žádáš? Dej nám zjevení toho druhu, který tě těší. Chceme uchopit víru v jejím nejplnějším významu.“