„Nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá průchodu. Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu“ (Izaiáš 59:14–15).
Prorok Izaiáš říká: „Pravda klesla na ulicích – dveře ke svatosti se zavírají a ti, kdo chtějí následovat Hospodina, se stávají oběťmi kvůli mělkému kázání.“
Bůh zaslíbil proroku Zachariášovi, že bude v posledních dnech ochrannou hradbou kolem svého lidu: „A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vůkol…“ (Zachariáš 2:5).
Podobně svědčí Izaiáš: „Nebo jsi byl… zastíněním před horkem; nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zeď“ (Izaiáš 25:4). „A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm“ (4:6).
„Přišel Syn člověka…přítel celníků a hříšníků!“ (Matouš 11:19). V 7. kapitole Lukáše čteme příběh o farizeovi jménem Šimon, který pozval Ježíše do svého domu povečeřet. Tento zbožný muž pozval také vybranou skupinu náboženských vůdců, jako byl on sám, aby usedli k témuž stolu. Tito hosté byli s největší pravděpodobností také farizeové.
Uvažujme o jednom z nejmocnějších zaslíbení ze všech v Božím slově:
„Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová. A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře. Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho.“
Apoštol Pavel nás vyučuje: „Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky“ (1. Korintským 12:27). Potom ještě detailněji říká: „Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus“ (12:12).
Pavel nám vlastně říká: „Podívej se na své vlastní tělo. Máš ruce, nohy, oči, uši. Nejsi jen izolovaný mozek, nezávislý na ostatních údech. Stejné je to i s Kristem. Není pouze hlavou. Má tělo, a my jsme zahrnuti jako jeho údy.“
„Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla“ (Matouš 4:1). Jak neuvěřitelný verš. Matouš směle prohlašuje, že Boží Duch vedl Krista na poušť, kde bude muset snášet krutá pokušení.
Ještě překvapivější je, že tento verš přímo následuje po scéně velké slávy. Ježíš byl právě pokřtěn v Jordánu. Jakmile vystoupil z vody, otevřelo se nebe a sestoupil Duch svatý jako holubice a spočinul na jeho rameni. „A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo“ (Matouš 3:17).
Toto poselství je celé o všemohoucí moci Boží přítomnosti – a jak se můžeme této moci chopit! Písmo poskytuje nekonečně mnoho příkladů, jak Boží přítomnost zplnomocňuje jeho děti žít pro Něj. A jeden z těch nejmocnějších příkladů nacházíme v životě Mojžíše.
Chci se s vámi podělit o to, o čem věřím, že je Boží vizionářský nástin určený Jeho církvi posledních dnů. Vize je zakotvena na Božím Slově, které poskytuje jasný náčrt, jak bude církev Ježíše Krista těsně před Jeho druhým příchodem vypadat.
Bratři a sestry – tohle je VLAŽNÁ GENERACE. Nemusíte být teologem, abyste pochopili, že jsme došli do Laodikejské éry, o které Ježíš prorokoval, že povstane ve skutečně posledních dnech. Jen srovnejte, co řekl Ježíš o vlažné Laodikejské církvi, s tím, co se dnes nazývá církev Ježíše Krista. Ježíš upozorňuje, že kdo má uši, nejlépe slyšel, co Duch svatý říká o tomto náboženském systému.
Někteří křesťané mají tendenci přemýšlet o apoštolu Pavlovi, vzhledem k jeho mocným dopisům a jeho úžasné službě, jako o super člověku. Ale kdyby Pavel nebyl ze stejného masa a krve jako my – kdyby nebyl předmětem stejných pokušení a zkoušek – neměl by církvi co říci. Všechny jeho epištoly by byly napsány zbytečně.
