„Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude.“

„Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude."

„Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou“ (Izaiáš 42:1–4).

Když čtu o hrdinských činech Božích mužů ve Starém zákoně, mé srdce hoří. Tito služebníci byli tak zatíženi břemenem pro Boží jméno, činili mocné skutky, které jsou pro myšlení většiny dnešních křesťanů záhadou.

Tito dávní svatí byli pevní jako skála ve svém odmítnutí pohnout se vpřed bez slova od Boha. A ronili slzy, truchlili a naříkali celé dny nad odpadlickým stavem v jeho domě. Nechtěli jíst, pít nebo mýt svá těla. Rvali si chomáče vlasů a vousů. Prorok Jeremiáš dokonce ležel na ulicích Jeruzaléma 365 dní a neustále varoval před blížícím se Božím soudem.

Ve 3. kapitole Skutků krátce po vzkříšení nacházíme Petra a Jana, jak jdou do chrámu v čas modlitby. Přímo před chrámovou bránou seděl žebrák, který byl od dětství chromý. Tento muž nikdy v životě neušel ani krok. Denně ho přinášeli k bráně, aby si vyžebral na živobytí.

Poslední dobou jsem velice znechucen tím, co my křesťané nazýváme poradenstvím. V dnešní době je v církvi více poradců, než v celé historii církve. Existují tisíce knih „jak…“ a podobných dostupných příruček, které nabízející duchovní rady na různá témata, přes manželství, k fyzickému zdraví, o výchově dětí.

Přesto má problémy mnohem více jednotlivců, manželství i rodin v církvi než kdykoliv předtím. V křesťanských rodinách je nepopsatelný nepokoj – a, milovaní, tak by to nemělo být.

Bez jakýchkoliv pochybností je krev Ježíše Krista nejvzácnějším darem, který dal náš nebeský Otec své církvi. Ale jen málo křesťanů chápe její cenu a moc.

Křesťané často zpívají o moci krve. Opravdu, vždyť hymnou letniční církve je: „Je v ní moc, moc, zázračná moc v drahé krvi Beránka.“ Ale většina věřících zřídka vstoupí do moci této krve.

My prostě nechápeme veliký význam této krve. Například: neustále se „odvoláváme na krev“ jako nějakou mystickou formuli ochrany. Ale jen málo křesťanů dokáže vysvětlit její velikou nádheru, slávu a výhody.

Oblak, ta mlhavá clona, která častokrát padá na Boží lid, není kaňkou v Božím rukopisu. S Ježíšem přicházejí oblaka jako součást Jeho závoje slávy. Oblaka skutečně nejsou naši nepřátelé, neskrývají Jeho tvář; nejsou varováním před blížící se bouří. Když jednou pochopíš, že oblaka jsou nástroji božské lásky, nebudou už hrozivá.

Duch svatý si toužebně přeje přivést Boží lid zpátky k tomu, aby sloužili Pánu s radostí a veselím. Jak zarmoucené musí být nebe, když je svědkem nepropustné pokrývky zoufalství a sklíčenosti, která padla na množství věřících. Boží slovo přikazuje:

„Prokřikuj Hospodinu všecka země. Služte Hospodinu s veselím…“ (Žalm 100:1–2).

„Očekávání spravedlivých jest potěšení…“ (Přísloví 10:28).

„Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí…“ (Žalm 68:3).

„I budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení…“ (Izaiáš 12:3).

Po léta jsem věrně varoval, že brzy přijde celosvětová ekonomická pohroma. Právě teď vidíme, že k ní na celém světě dochází. Upozorňoval jsem, že křesťané budou trpět, že dojde k velkým ztrátám a strádáním, a to se již děje. Na velké množství drahých svatých na celém světě teď dopadá velký finanční a duševní stres.

Jakkoli jsou tyto věci strašné, na žádnou z nich bychom neměli zaměřovat svou energii a službu. Přesněji řečeno, měli bychom dál hlásat lásku Boha Otce a milost našeho Spasitele Ježíše k nám.

Nedávno mi jedna milá křesťanka řekla: „Učím se smyslu života z přednášek, které navštěvuji.“ Končila osmitýdenní kurz, který měl lidem pomoci objevit jejich povolání. Řekla, že každý ve třídě touží najít smysl svého života.

Slyšel jsem pastora, jak v rádiu propaguje něco podobného. Nabízel, že pomůže posluchačům objevit jejich duchovní dary. Jestliže si vyžádáte jeho dotazník, vyplníte ho a zašlete, jeho sbor určí vaše konkrétní dary. Potom vám řeknou, jak najdete své místo v těle Kristově.

V 18. kapitole Matoušova evangelia Ježíš vypráví podobenství, aby vyučil své učedníky, čemu je podobné nebeské království. Jako v mnoha jeho podobenstvích se všechno, čeho se týkají, vztahuje ke Kristu a jeho církvi.

Ježíš začíná popisem krále, který volá své služebníky k odpovědnosti. Písmo říká: „A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven“ (Matouš 18:24). Zde byl služebník, který se hluboce zadlužil. Dlužil králi protihodnotu odpovídající stu milionů dolarů, částku, kterou nemohl nikdy splatit.