Czech Newsletters

„Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá“ (Zjevení 12:12).

Jako následovníci Krista si máme být stále vědomi toho, že ďábel je tady proto, aby nás zničil. Proto Pavel říká, že potřebujeme znát jeho taktiku a plány nepřítele: „aby nás Satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe“ (2. Korintským 2:11).

Výše zmiňovaná pasáž ze Zjevení nám říká, že Satan vyhlásil totální válku všem Božím svatým. Také to znamená, že ďábel má poslední termín, aby dokončil svou práci, neboť ví, jak málo času mu zbývá.

„Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.“

„Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí“ (Žalm 107:23–27).

Existuje část Písma, která mě hluboce usvědčuje. Týká se velké a strašné zodpovědnosti, kterou žádný pravý učedník Ježíše Krista nemůže ignorovat. Ježíš řekl: „Já jsem ten pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce… Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest a uschne; a budou sebrány a hozeny na oheň a shoří“ (Jan 15:1–2,6).

Téměř všude, kam v současné době jdu, slyším lidi říkat: „Přeji si, abych mohl od toho všeho prostě utéct pryč.“ Potom, po smutné pause, dodávají: „Ale nevím, kam utéct. Nemám žádné místo, kam bych šel. A myslím, že jsem také příliš velký zbabělec.“

Neslyšíme v těchto dnech mnoho kázání o nebi. Může se to zdát divné, protože každému křesťanovi dělá radost, když přemítá o životě s Pánem po celou věčnost. Zaslíbení nebe je skutečným jádrem evangelia, které kážeme.

Ale má to důvod, proč o tomto radostném tématu moc neslyšíme. Skutečnost je taková, že Bible o tom, jak vypadá nebe, moc neříká. Ježíš se nikdy s učedníky neposadil a nevysvětloval jim slávu a velkolepost nebe. Řekl zloději na kříži: „Dnes budeš se mnou v ráji,“ ale neřekl, jak bude vypadat.

„Tak jako nám jeho božská moc darovala všechno, co patří k životu a zbožnosti, skrze poznání Toho, který nás povolal svou slávou a ctností“ (2. Petr 1:3).

Po léta jsem prohlašoval, že jsem naplněn Duchem, svědčil jsem, že jsem pokřtěn Duchem. Kázal jsem, že mě Duch svatý zmocňuje, abych svědčil, a že mě posvěcuje. Modlil jsem se v Duchu, rozmlouval s Duchem, chodil v Duchu a slyšel Jeho hlas. Opravdu věřím, že Duch svatý je Boží moc.

Všimněte si pozorně úvodního verše 6. kapitoly Soudců: „Činili pak synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let“ (Soudců 6:1). Tato slova popisují nekonečný cyklus, který se v Izraeli opakoval po generace.

V předcházejících kapitolách nacházíme tato slova, jak se opakují znovu a znovu. Říkají v podstatě: „A děti Izraele činili, co je zlé v očích Hospodinových, a sloužili Bálům… a Bůh je ve svém hněvu vydal do rukou jejich nepřátel.“

Když byla psaná kniha Daniel, byl Izrael v zajetí v Babylonu. A podle 6. kapitoly byl Daniel po dlouholetém životě ve službě stár 80 let. Zbožný prorok a kazatel přežil dva babylonské krále – Nabuchodonozora a jeho syna Balsazara. Nyní slouží Daniel králi Dariovi.

Věřím, že existuje pouze jediná věc, která nás může zachovat, abychom obstáli v těžkých dnech, a tou je poznání Boží slávy. Možná vám to zní jako vznešený, nadnesený pojem, který je lepší přenechat teologům, jsem však přesvědčený, že význam Boží slávy má velmi reálnou hodnotu pro každého skutečného věřícího. Jejím uchopením otevíráme dveře k vítěznému životu!

Při studiu tohoto předmětu jsem pochopil dvě důležité pravdy:

1. Boží sláva je zjevením charakteru a bytosti našeho Pána.

„Nebo stane se v ten den, že shledám všecky národy, kteříž přitáhnou proti Jeruzalému, abych je zahladil. A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb.“

„I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad prvorozeným“ (Zachariáš 12:9–10).