Zde je zaslíbení všech zaslíbení: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu." (Židům 13:5, EP). Toto zaslíbení je jednoduše J E Ž Í Š. Ježíš je mým zaslíbením a jádrem všech mých zaslíbení.

Je to jako ve staré písni, která se jmenuje JÁ BYCH RADĚJI JEŽÍŠE.

     Já bych raději Ježíše než stříbro nebo zlato;
     Já bych raději patřil Jemu než měl nevýslovné bohatství;
     Já bych raději Ježíše než domy nebo polnosti;
     Já bych raději byl veden Jeho hřebem probodnutou rukou.

V Genesis 12:1 Bůh povolal Abrahama, aby "vyšel z domu svého otce." Jen když si pečlivě přečteme a pochopíme předchozí kapitolu a její specifický způsob vyprávění, tak budeme schopni pojmout plný význam a momentální hloubku povolání. Genesis 11 nám zjevuje že Abraham, jeho otec a jejich celá rodina odešli z kaldejského Uru kvůli Kanánu. Kanán zastupuje, symbolizuje a vymezuje zemi zaslíbenou, osud, naplnění a dosažení plnosti požehnání, které Bůh zamýšlel. Ve skutečnosti hovoří o všem, čím Bůh je a toužil být v jejich životech - a v našich. Cesta byla drsná, dlouhá a vyčerpávající.

Truchlící otec Jairos přišel k Ježíši s prosbou, aby uzdravil jeho umírající dceru: „Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám a úpěnlivě ho prosil: ‚Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!‘ Ježíš odešel s ním“ (Matouš 5,22-24).

Ten, kdo porazil smrt, má všechnu moc - a není větší důkaz Kristovy moci na zemi než ti, které vzkřísil z mrtvých. "Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává život, tak i Syn dává život těm, kterým chce." (Jan 5:21) Ježíš jasně říkal, že má moc nad smrtí. Řekl dokonce, "Já jsem vzkříšení i život" (Jan 11:25), a dokázal to!

Věříme opravdu Jeho slovům? "Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě." (Jan 5:25-26)

„Nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích“ (Efezským 1:16-20).

„Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem … toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův“ (Izajáš 54:17). Nic z toho, čím se tě satan snaží zničit, prostě nemůže fungovat! Ta velká děla namířená na tebe se v Hospodinově přítomnosti rozplynou.

Nedávno jsem měl rozhovor s jedním pastorem z Irska a on se se mnou sdílel o svých obavách z nadcházejícího roku. Přestože měl určité obavy, jsem rád, že spolu s tím citoval verš z Židům 11: 1. Už jste to někdy četli? Píše se tam: „Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.“ A pak k tomu dodal: „Gary, víš o tom, že strach způsobuje, aby se věci, ve které doufáme nestaly. Je to tak? A že věci, které nejsou vidět zůstávají neviditelnými. Stejné je to i se strachem. Je to usvědčení uvnitř v nás. Myslíte si, že to, v co doufáte se nikdy nestane.

Když jsem se poprvé odevzdal Bohu, nemohl jsem mu dát nic jiného, než své srdce. Byl jsem domýšlivý a sociálně vyloučený gangster. Dítě z ulic.

Pokud kráčíš s Pánem, budeš odměněn světlem, směrem, bystrostí, zjevením – jistým věděním! Jak na tomto světě každým dnem stárneš, tak bude světlo jasnější a jasnější. Máš namířeno ke slunci. Zacharjáš předpověděl, že Kristus přišel, „aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ (Lukáš 1:79)

Ti, kdo zanedbávají Pána, pouští ďábla k sobě a brzy se vymykají kontrole. Takový člověk má naprosto pokřivený obraz sebe samého. Jeho pocity a myšlenky se nedají usměrnit stejně jako jejich jazyk, který je pod vlivem hořkosti a vzteku.